Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Krásná prodavačka novin
datum / id04.01.2008 / 270653Vytisknout |
autorPetr Pivař
kategoriePovídky
zobrazeno690x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Krásná prodavačka novin
Krásná prodavačka novin

Včera večer jsem se vypravil na procházku večerním městem. Šel jsem, uvažoval o tom, co mě asi příští týden čeká, když se za mnou ze tmy ozvalo: „Pane, nechcete si koupit noviny?“
Jaká žena může mí tak krásný hlas, připomínající zvuk malých zvonečků? Otočil jsem se. Že jsem si jí nevšiml? Stála asi půl druhého metru ode mne, z pravé strany osvícena světlem veřejného osvětlení, ve kterém byly vidět drobné kapičky podzimního mrholení.
Zdravé černé vlasy jí splývaly až na ramena a její krásné, modré oči upřeně hleděly na mě s klidem podzimního večera, který byl kolem nás. Můj pohled sklouzl na zvláštně vykrojené rty, které ve svých koutcích vypadaly, že se usmívají. Pod nimi byla malá, energická, jemná brada. Lehké, černé šaty z lesklé elastické látky obepínaly její krásné tělo a ona sama byla snad ztělesněním krásy. Její krása mně vyrazila dech. Na levé ruce měla svazek novin a její pravá ruka se chystala mně jedny podat.
„No ale, já u sebe peníze nemám,“ vzpomněl jsem si. Z domu byl můj odchod rychlý a na vycházky tohoto druhu jsem si peníze nikdy nebral. V tom se její pravé černé obočí lehce nadzvedlo. Udivilo mě, že je tak lehce oděná v tomto podzimním počasí.
„Nechcete půjčit můj kabát?“ řekl jsem, abych navázal kontakt.
„Nechcete koupit noviny?“ opakovala, krásná jako jitřenka.
Zeptal jsem se: „O čem píšou v těch novinách?“
„O tom co Tebe nezajímá!“ rázně odpověděla.
Tato odpověď mě zarazila. Jak může vědět, co mě zajímá a nezajímá? Ale byl jsem rád, že mi začala tykat a myslel jsem na něco jiného, než na její noviny.
V jejích očích se zablesklo a ostrým, však jemným hlasem pokračovala: „Vždyť žiješ a přitom jsi mrtvý.“ Lekl jsem se. Jako bych to už někdy slyšel. Mé oči, které byly sklopeny k zemi, se na ni nechápavě podívaly. Omluvně se usmála a rozpovídala se: „Píší o smutku tohoto večera, o smutku všech lidí. Píše se v nich také o radosti. O tvé radosti, která je protkána Tvým smutkem.
„Zvláštní noviny,“ řekl jsem a napadlo mě, že vedeme prapodivný rozhovor a že ho vede ona. „Co je to za noviny?“
Odvětila: „Jsou to noviny o celé vaší Zemi, o slunci, hvězdách. O tom že dobří lidé ze sebe dělají horší než jsou, a zlí lidé se dělají lepšími než jsou. O tom, že zlo, které se vydává za dobro, vypadá, že je lepší než skutečné dobro. Je v nich i napsáno, co Tě čeká.“
„Co mě čeká?“ přerušil jsem ji.
„To záleží na tom, jaký budeš v okamžiku rozhodování,“ řekla docela vážně.
Podíval jsem se jí do očí a smutně řekl: „Rád bych si  ty noviny koupil, ale nemám u sebe peníze.“
Mírně se usmála a její tvář se rozzářila. Svazek novin, který po celou dobu měla přehozený přes levou ruku, pozvolna upustila na zem a lehkým krokem zmizela v šeru postranní uličky. Jako nějaká víla se rozplynula v podzimním mrholení.
„Uvidíme se ještě?“ vyhrkl jsem. Odpověď jsem však nedostal. Bylo ticho. Ulice byla po celou dobu prázdná. Chtěl jsem se jí ještě zeptat na jméno, na telefonní číslo k ní domů, nebo ji někam pozvat. Jako mlžný opar se rozplynula. Ohnul jsem se k novinám, co ležely na vlhkém studeném chodníku. U svaté trojice! Byly to, z ničeho nic, prázdné listy papíru.
Smutný ubíral jsem se k domovu a měl plnou hlavu té okouzlující dívky, do které jsem se asi zamiloval. Věděl jsem, že ji už nikdy nespatřím.
Avšak zjistil jsem, že se v mém vnímání cosi změnilo. Zalilo mě něco nádherného. Viděl jsem krásu podzimního listí, které omoklé, zalité nocí, lesklo se ve světle pouličních lamp. Začal jsem si všímat různých maličkostí. A když jsem šel domů, jednotlivé siluety lidí se rozplývaly v mlze a mně se zdálo, že je mám vlastně rád. Že mám rád lidi, které ani neznám a připadali mi kdysi ustaraní a hloupí.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

13.02.2008 00:08:05domin.go
mno...sry...ale tolik růžovýho patosu zabalenýho do vyloženě neobratných vět...

ale nic si z toho nedělej, já sem existencionalista +))
02.02.2008 22:49:22Insie
Je to zajímavé, i když vlastně nevím, co si o tom mám myslet, trochu nerozumím. Možná by to chtělo trochu zkrátit.
19.01.2008 23:12:36mořský koník
já bych možná brala dyby mu jedny ty noviny podala než zmizela... on by měl jedny potištěný, ale zmizelo by to z těch ostatních ale to by on už neviděl... nesl by si ty svoje jako poklad a pocítil to co pocítil... ani číst by je nemusel :o)
17.01.2008 13:57:08romi
*
06.01.2008 20:24:51Petr Pivař
Děkuji všem. Nyní mám rozepsanou rozsáhlejší povídku O upírech. Myslím si, že zaujme i čtenáře, kteří tomuto tématu příliš neholdují. Doufam, že to do konce ledna dopíšu, abych to následně mohl publikovat zde.
06.01.2008 20:22:52Petr Pivař
Děkuji všem. Nyní mám rozepsanou rozsáhlejší povídku O upírech. Myslím si, že zaujme i čtenáře, kteří tomuto tématu příliš neholdují. Doufam, že to do konce ledna dopíšu, abych to následně mohl publikovat zde.
06.01.2008 17:57:40mel
to co cítíš v závěru, to se mi taky někdy stává. taková hmatatelná něha k davu. *t
05.01.2008 22:16:09Tragicus
Napsane je to lehce, dobre. Pointa je na mne sice az "lidska, prilis lidska", ale budiz. Popis te zeny neni moc zvlastni, to je vsak vcelku banalita. "O tom, co tebe nezajima!" mi nesedi k jejimu zbylemu projevu.
05.01.2008 14:41:49Crawler
Zajímavá povídka...zatím přesně nevím, co si o ní myslet, ale zajímavá:-). Hlavně díky, že nebyla příliš dlouhá, protože co mě vždycky a spolehlivě dokáže odradit od čtení je sáhodlouhý popis čehosi. To je ovšem jen můj názor, ale jsem prostě zastánce sdělit myšlenku na méně řádků:-)
05.01.2008 13:39:03reinka
je to pěkný...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.