Ambivalentní

 

Seděli tam

a seděli dva

On se smiřoval…

Ona byla nadšená

prohodili pár slov

aktivněji z její strany

zatímco Ona si byla jistá

že je nesmělý

On si byl jist

že ji nemiluje

 

seděli tam

a On cítil odpor

ne do očí bijící

jen takový zasutý

musel sklopit oči

překvapilo ji

jak rychle se nechal přivést do rozpaků,

když si olízla rty

překvapilo ho

když vplula svými prstíky do jeho dlaně

zachvěl se hnusem

ne z dotyku

z kontextu

věděla, že je vzrušený

cítila ho

přejel mu mráz po zádech

přemáhal se

chtěl ji

a zároveň byl plný opovržení

chtěla ho,

ale rostla v ní nejistota

nechtěl ji

a zvažoval tu lež

nechtěla ho,

ale cítila se s ním příjemně

 

vstali

maskoval se za gentlemanskými gesty

pomyslela si „Jak je milý…“

usmála se na něj

věděl, že nepochopila

 

Každý den si ji promítal v jiném světle

cvak – světlo zhaslo

zpět do tmy

Každý den se ujišťovala

co na něm vidí

nestačilo jí to

 

nechtěně ji nabídl rámě

připraveně se ho chytla

žila v úseku beze smyslů

neuznával to

 

 

Byl si jist, že neví

byla si jistá, že ho má

nechtěla ho

chtěl jí

hnusila se mu

měla ho ráda

a možná, že i on jí tak trochu měl rád…

 

 

 

---