VYČKÁVAVÉ ZOBECNĚNÍ

ne,ne netvrdil - ale většina poezie zde(alespoń ,co můj záběr pojme) je prodchnuta smutky ,splíny a bezvýchodnem aaa... Já znám i okamžiky,kdy se můžu roztrhnout štěstím - a hlavně to bych chtěla sdělovat,hlavně to...myslím,že smutku na světě dosti,předosti - myslíš,že stojí zato vyvlíct na světlo bóžé i ty skruchy?to přece stahuje...hlavně jde asi o to,aby to někumu něco řeklo,ať již v akémkoli popudu - aby tam byl ten přesah....holana taky miluju

To jsem snad netvrdil? Nevím, jestli opravdu. Nechám-li na sebe něco působit a sdělím to, neznamená to, že chci tomu cokolv ubírat zplošťujícími závěry. A nemusím nic dělat ani na pokyn.

Horavine,opravdu? Trochu mám strach,že potřebujeme bolest,abychom psali básně - jsme-li drceni,vydáváme to nejlepší.....snažím se psát o kráse i ve jménu krásy,když proívám to krásnéa vidí to...pa

Prologu ani názvu nerozumím, ale nemusím ani nechci všemu rozumnět. Básnička je moc krásná a bolavá, jedna z nejsilnějších.

tak,tak...rozumím...tehdá mi bylo pětadvacet...tentokrát se situace trošku opakují,ale už k nim přistupuji tak zaníceně a absolutisticky...možná bych dospělá k tvé zralejší úvaze,kdybych to nechala ještě chvíli plynout... přišlo mi zábavné to sem teď prsknout...zdravím...

... a proč kráse se rodí opuštění pro víru...která vírou není... t*