Přátelství po internetu

     Když si pořídila internet, měla velikou radost, protože konečně měla něco, co ji spojí s ostatními lidmi. Věděla, že si může cokoli zjistit, nejen o věcech, které ji zajímaly, ale i dozvědět se mnoho nového. Byla to pro ni skvělá příležitost zaplnit svoji samotu.

     Nainstalovala si domovskou stránku a hned samozřejmě, jako asi ostatně každý, kdo žije sám, klikla na "Seznamku" s tím, že by si chtěla s někým pro začátek jen dopisovat. Bylo jí jedno, zda to bude muž nebo žena, prostě byla ráda, že bude mít možnost popovídat si s někým, kdo o to vůbec bude mít zájem. Když tak projížděla inzeráty, zjistila, že převážnou část tvoří inzeráty mužů a tak si řekla-"proč to nezkusit?"

     Zaujal ji jeden svou stručností a tím, že nehledal seznámení, ale jak tvrdil, opravdu jen dopisování. Tak na jeho inzerát odpověděla. Mnoho si od toho neslibovala, měla už jistý věk, který muže nepřitahuje, ani na to povídání, ale mýlila se a asi za týden dostala odpověď.

     A tak začalo její internetové přátelství s mužem, který byl ženatý, ale jak sám tvrdil, svoji ženu miloval, pouze už si neměli co nového říci a ona prý mu toto jeho hobby tolerovala. Mimochodem - mimořádná žena/pozn.autora/. Přiznal jí také, že si dopisuje ještě s jednou ženou a pokud bude chtít, může je spolu seznámit, což ona odmítla, protože, proč to nepřiznat, asi by na onu ženu žárlila. Chtěla ho mít jen pro sebe, nechtěla se s nikým o psaníčka dělit. Časem jí naznačil, že psaní s touto ženou kvůli ní ukončil. Proč? To pochopila až později.

     Za toho půl roku, co si takto psali, dozvěděli se o sobě hodně věcí, o svých rodinách, o svých koníčcích, někdy i o problémech, které měli a bylo to moc fajn. Poté jeden druhého požádal o fotografii, aby věděli, jak jejich protějšek vypadá. Byla moc zvědavá, zda jí foto pošle a když ho dostala, rázem se do muže na obrázku zamilovala jako malá holka. Byl to prostě idol jejich snů, navíc v jejích letech. Nejdříve si myslela, že to není on, protože na fotografii byl v historickém kostýmu, ale když se o tom zmínila, ubezpečil ji, že to on je, poslal další foto, jak byl na vandru s kamarády, protože to on miloval a tak uvěřila a snila si svůj sen o něm a o sobě, ale potají, tak, aby nenarušila jeho rodinné zázemí.

     Tak tedy poslala svoji fotografii z poslední doby a čekala na odezvu. Zřejmě se mu také líbila.Faktem bylo, že na svůj věk vypadala celkem dobře. Od toho okamžiku však nabyla dojmu, že náplň i styl jeho dopisů se změnil. Jakoby s ní flirtoval. Líbilo se jí to přesto, že věděla, že by ho v tom neměla podporovat, ale bylo to tak milé po tolika letech samoty. Zase o ni někdo jevil zájem jako o ženu a tomu se nedalo odolat. Dokonce i nějaký ten veršík jí zaslal a tím ji dostal úplně. Měla sice trochu pocit viny, ale brala to jen jako takové nevinné pošťuchování, ale podtext nebylo možno přehlédnout.Cítila se chráněna dálkou několika set kilometrů a tak to nechala být a užívala si to plnými doušky.

A do této pohody zlá zpráva - uhodila jako blesk!

     Prozřetelnost,osud? Nikdo neví. Byla by radši, kdyby k tomu nedošlo, ale stalo se! Manželka přítele onemocněla a ona cítila, že si to on vyčítá, měl pocit viny a už to veselé nebylo. Tak se omezila jen na psaní nic neříkající, spíše jen aby věděl, že není ve svém trápení sám. Psala mu, aby byl nablízku své ženě a ostatní hodil za hlavu. Byl jí za to opravdu velmi vděčný a časem se zdálo, že jeho paní bude opět v pořádku. Byla ráda a po této zkušenosti si řekla, že už nebude nic víc, než jen kamarádkou a to v pravém slova smyslu. A v tomto duchu také jejich dopisování pokračovalo.

     Asi po měsíci, kdy se zdálo, že je jeho paní zdravá, přestal psát. Najednou! Jen tak! Ani slovo! Držela se pravidla, že pouze odepisuje, proto vyčkávala. Ozval se až asi po dvou měsících, kdy si myslela, že už jejich přátelství z nějakého důvodu sám ukončil.

     On ho neukončil. Těžce onemocněl i on. Postihla ho mozková mrtvice a on ležel měsíc v nemocnici a druhý měsíc se zotavoval doma. Až nyní se dostal k tomu, aby jí to napsal.
Cítila se strašně. Vyčítala sama sobě, že to bylo možná i kvůli ní,že toho bylo na něho moc a jeho hlava to prostě nezvládla. Také mu to napsala, ale ubezpečoval ji, že je vše v pořádku, jen, že už to není takové jako předtím, že se necítí zrovna nejlépe. Prostě, už to nebyl on! Napsal ještě dvakrát a od té doby, a to je už měsíc, nepíše nic. Chtěla ho utěšit v jeho nemoci, napsat mu, jak s ním cítí, i s celou jeho rodinou. Ale, už to nebylo možné.

     Internetová adresa jejího přítele se nehlásí, zprávy na ni odeslané se vrací zpět.
A tak žije ve velké nejistotě, zda se nepřihodilo něco ještě horšího a je z toho velmi smutná.

     Už se to nedozví. Ale, jedno ví zcela určitě! Už nikdy nebude hledat seznámení po internetu se ženatým mužem, i kdyby se jednalo o nevinné dopisování. Protože, ten vztah tam byl. I z jeho strany. Cítila to. Nikdy nevíme, koho potkáme a jak nás to ovlivní. Z její strany to neničilo nikoho, ona byla svobodná, ale na jeho postavení v rodině to určitě nějaký dopad mělo. A to ho možná i zničilo!

     Kdykoli sedá k počítači, myslí na to, jestli udělala chybu, nebo ne.

                      Musí přiznat, že ji to trápí stále!