OTEC - V.

                                                         Kapitola V.

     Bylo vidět, jak se jí ulevilo. Očekávala odpor a byla připravená i na nadávky, ale naštěstí se zdál být slušným člověkem a možná i věk udělal své, vzal to prostě jako srávný chlap! "Kolik mu může být roků," pomyslela si. "Určitě přes šedesát, když synovi bylo čtyřicet," říkala si v duchu. "Počkáme tedy na vyjádření soudu a potom, pokud budete chtít, řeknu to synovi a můžete se s ním setkat," řekla a dopila kávu. "Měla jsem velký strach z toho, jak to přijmete, ale já vím na sto procent, že otcem mého syna jste Vy a proto jsem to vše podstoupila." "Nechci po vás žádné peníze, nic, jen to, abyste se s ním setkal a když si budete rozumět, stýkal se s ním i dále, protože já jsem nemocná a moc nadějí mi nedávají." "Ať má alespoň vlastního tátu, když tu nebudu." Zamávala na servírku a chtěla platit. "Nechte to, zaplatím," řekl on. Zvedla se tedy, podala mu ruku a odešla. Když zavírala dveře kavárny, otočila se a usmála se na něho. A opět zmizela z jeho života.

     Zaplatil a šel k autobusu. Přemýšlel, co tomu asi doma budou říkat, nechtěl na to ani pomyslet, ale natolik znal svoji ženu, že věděl, že to přijme prostě jako fakt. Vždy ho respektovala a když jí to vysvětlí, možná bude i ráda, že mají v rodině dalšího chlapa. Důležité je, že nemusí sáhnout na rodinné úspory, protože ty měla v kompetenci ona a asi by velmi těžce nesla, že nemůže svým dcerám dát věno, jak si to vysnila. A on?! Je zvědavý, jak jeho syn vypadá. Je to už vlastně starý chlap, je mu přes čtyřicet, takže setkání s ním bude určitě zajímavé. City zatím nechával stranou, těšil se, zároveň nechtěl být zklamaný. Uvidí, až se setkají, jestli je synek po něm. A pokud ano, tak si  budou určitě rozumět. A navíc, je dědou. Má dva vnuky a vnučku, kdo by to čekal?!

     Byl nakonec rád, že to tak dopadlo. Mohla ho najít už tenkrát, žádat výživné a vůbec, mohla mu velmi znepříjemnit život. Byla to opravdu správná ženská a je možná škoda, že to osud zařídil tak, že jeden o druhém nic nevěděli. Jeho život tím ovšem nabral nový směr. Usmál se v duchu, když si představil tváře svých kamarádů, až jim v neděli v hospodě bude říkat, že má syna. Nikdo mu nebude věřit. Bude ho tam muset pozvat a představit jim ho osobně. Už se těšil!