Pohled z okna

Při pohledu z okna
vidím muže s holí,
jak po chodníku spěchá.
Za ním jde žena.

Aluminiová srdce vlají,
byl svátek zamilovaných
plyšáci se všude válí,
je to láska, co pohání je k sobě,
nebo jenom zdání?

Na tu dálku to nejde poznat.
Jsou si cizí, nebo jsou jen známí?

Přeji si, aby to byla láska
a ne jen fraška,
možná sblížilo je pouze
moje přání
a ten pán tu paní
vůbec nezná!

Jaká škoda, že jeho hůl
neskončí v její dlani,
mohla by ho podpírat ona
a umocnit mé zdání lásky
která hranic nezná,

nedělá rozdíl mezi krásou těla,
které bez podpory spěchá
a tělem, které podpory hole si žádá,
neboť pán ten, bolavá má záda.

Hádanka je vyřešena,
ta žena jen do obchodu spěchá,
teď muže předběhla,
pohledem o něj ani nezavadí!

Jsem zklamaná,
zase nic není z mých pletek s láskou,
opět sednu k počítači
a unavena budu hledět
na obrazovku jasnou,

představovat si, jak pohledy jejich
do sebe se vpíjí a on záda rovná,
pohladí vlasy na její šíji,
ona zapomene na nákup
a zcela nové lásce se oddá!