Mezipřistání

Představuju si,  jak ti píšu dopis, vím, že ho budeš číst a všechna ta slova vložená do papíru bílého jako sníh, prolétnou tvým nitrem.
Představuju si, jak se ti vrhnu kolem krku a všechen prošlý čas nebude trýzní ani vězením.
Předstvauju si,  jak společně jdeme o kus dál, abychom nestáli bokem ani zády, svět je tak naplněný.
Z celé té představy nezbývá mnoho, když oči hledí na písmo,   v dálce choulí se zimou… 
Přemýšlím co si vzít na sebe, černá je vzdálenou, bílá se vytrácí, abych venku nezmrzla.
Nechci být snílkem, přesto jen sním. Vše skutečné odehrává se  pouze v odrazu příběhu na plátně.
Nejsme tam. Cizí tváře usmívající se na sebe, v zalíbení ke hledišti.
Představuju si, že nic není, vše co zůstává jsme my. Představuju si, jak mizí nesváry, všechno se jen zdá, s celou tou představou odcházím… snít si,… pár slov vtisknutých do dlaně…