Náruč, která Tě přijme

Každý z nás sil potřebuje, držet se, když z polí duje. Větrem letět v sítích pak, najít náruč, klidně spát.***

opravuji v textu - "také ji nenabízím"

Jarmilko, snažíš se mi pomoci,jsi hodná. Ale, já nehledám lásku, také ji nenabím, já nabízím přátelství,pomoc v nouzi, proto jsem tu, když mě někdo potřebuje.To mě uspokojuje. Víš, moje lásky zemřely a to doslova a to je, bohužel, pro mne stav neměnný. Nejsem schopna lásky, jako takové. Jen přátelského cítění. Zabijte mne pro to, ale už to jiné nebude. Zamýšlela jsem se nad tím mnohokrát. Prostě to nejde. A prosím, už to nerozebírejme. Básničku, nebo co to je, jsem napsala pod určitým dojmem tak, jak je a jak jsem to cítila. A to ostatní, marno mi říkat. Ale, díky za zájem.

Aninko, ty jsi právě až příliš tvrdá - především k sobě - a teď si představ, jak by asi člověku bylo v tvrdé náruči? jak můžeme dávat lásku, které se nám samotným nedostává? zamysli se znova.... potřebujeme-li ji sami pro sebe, nic se nezmění tím, že ji chceme dávat... nemáme komu právě proto, že není... nejprve je nutno ji odněkud vzít, tím, že ji v sobě začneme cítit - ona si nás najde, naplní a rozmnoží se natolik, že jí bude v tvé měkké náruči dost a dost pro všechny :)))))

Myslíš, že to mohu změnit? Zkoušela jsem to, ale pak jsem z toho měla špatný pocit. Chtěla bych se naučit být tvrdší, ale myslím si, že jsem už tvrdá dost a dost. Já už jiná nebudu, natolik se znám. I když, člověk míní a Pán Bůh mění. Kdo ví??!! Musím přiznat, že " nahlodaly " jste mne dost!

a právě to, co píšeš, Aninko, je na tom všem špatně...

Děvčata, já jsem člověk skromný, který rád někomu, když může, pomůže. Nic za to nepožaduji.Je fakt, že někdy toho někdo zneužívá, ale jiná nebudu. Možná právě proto si sebe vážím, že tu nevděčnost dokážu překonat.Stydět se musí ten, kdo toho zneužívá, ono se to časem ukáže. To říkám ohledně své sebeúcty. A v tom příběhu si určitě jeden druhého váží. Ale, nejde tam o city milostné. A proto, já to chápu a snažím se pomoci tomu, kdo hledá lásku a nemůže ji najít takovou, jakou by chtěl. Nabízím přátelství, imaginární náruč, kam si může přijít postěžovat, právě proto, že já k němu nechovám milostné city, ale mám ho ráda jako člověka a vím, jak těžké jsou chvíle, kdy Vás všichni zklamou a Vy se nemáte kde vyplakat. Já si myslím, že v takovém případě je i imaginární náruč pomocí velikou, ten člověk se necítí tak sám. Já sama bych takovou náruč někdy potřebovala, ale nedokážu to dát najevo. Proto to nabízím těm, kteří to potřebují.Mám radost z toho, když se mi podaří takto někomu ulehčit.

Jarmila to vyjádřila lépe než já, vzájemná úcta a sebeúcta to je to, co mi v básni chybí...

to je na jinou řeč, Ani - přátelství, aby bylo zdravé, musí vycházet ze sebeúcty - jednoho jako druhého anebo si právě nerozumíme - i to se v některých momentech může stát

Jarmilko, ale já to v tom textu myslím vážně, protože nejde o mé vlastní city, ale je dobré, když někdo ví, že se má na koho obrátit, když už ho nikdo nechce. Já chci být přítelem.

nejde o Tvoji míru sebeúcty, reaguji na text, jaký pocit ve mně vzbuzuje, Ani

Jarmilko, jestli máš na mysli moji sebeúctu,tak ta vůbec neutrpěla. Já snesu docela dost a necítím se nijak dotčená. Každý má možnost se vyjádřit, tak se vyjádřili

nevím, ale člověk má mít zdravou sebeúctu - tohle čtení mi nedělá dobře

-Honzyk- nevadí,janečkovské texty neznám,jsem ráda, žes projevil zájem -avox - s Tvým názorem se neztotožňuji -Rajmunde- máš pravdu, jsou to litanie, ale myslím, že až tak zmatené zas nejsou, je fakt, že každému mohou připadat jinak -Pišta - Ty mě dneska uštveš, ale dobrý Každopádně, všem Vám děkuji za projevený zájem.

Pišta, vím o ní, máš pravdu. Odstraním ji.

Působí na mne jako zmatené litanie.

Napsáno pěkně, upřímně, ale nesouhlasím s myšlenkou díla - nikdy se nevracet, láska není oběť, a léčit někomu šrámy, které utržil jinde, to je mi proti mysli. Buď rovnocenný vztah, nebo nic. Jasně, že s takovými názory vyjde to "nic" :-))

...ja to tak nemyslel, macesko:)).. ...jen trochu pripomina ty janeckovske texty...sorry....))

(teď je tam navíc jedna čárka:) )

Já si myslím, že každá rada je dobrá. Díky Pišto. Nostalgiku: krásně a jasně jsi to napsal-rozumím té výtce,budu se toho příště držet,ale fakt je, že občas zamyslet se nad tím, co člověk píše, není na škodu. Moc děkuji.

No, kdybych chtěl rejpat dál, tak vytknu té větě ukecanost, jelikož ono "točení" je tam zhola zbytečné - mizet jako list v poryvu větru jde i bez zdůrazňování krouživých pohybů, nicméně, vzhledem k tomu, že ta "báseň" je opravdu ve správné kategorii... Stojí to vůbec za to? :)

nevracet se, je mé krédo, tam kde jiným šumí palmy, kol zavřených se ploužit bran kde ruku nikdo nepodal mi, dál jdu svou cestou, stran lásky jasu, smutku šera, nečekán a nevítán, schnoucí topol od jezera

Já jsem to opravila, mrkni na to, zda by to teď tak mohlo být. Děkuji.

Ale jo, úvahy jdou správným směrem, jen ta koncovka...:) Vítr (tedy dle mého) nemizí v poryvu (tam vidím ten rozpor jak jsem popisoval) ale "poryvem", když už. Tedy že (coby vítr) učiní poryv - a šmitec. Začíná to bejt zamotaný:)

Pišta_Hufnuágl: mohla bych tam také napsat Jako listí,točící se v poryvu větru, zmizíš..... to by asi bylo správně, ale je fakt, že mám zkušenost z chalupy,kterou mám na horách, že je vítr a naráz šílený poryv a pak ticho, tak pod tím dojmem jsem to tak napsala. Nejsem meteorolog, proto nad tím tak moc nedumám, možná bych měla. Každopádně díky za kritiku.

Pišta_Hufnágl: Asi máš pravdu, já jsem to ale myslela, že tím větrem je přítel a v tom poryvu se mi ztratí. Pokud ale je to špatně, poraď, jak ten obrat napsat správně, aby se mi neztratila ta myšlenka.Já to ráda opravím. Děkuji. Honzyk: život Tě naučí, že i ta chvíle někdy přijde

Kategorie je zvolena správně, tak do toho moc nerýpejmež... Ale jedna věc mi nedá - slovní hrátky mám rád, přesto si ale nějak nedovedu srovnat obrat "vítr mizící v poryvu", zejména když vím, že onen poryv je zapříčiněn právě tím větrem, čili vítr mizí v poryvu větru... Zapeklité.

..jo, macecha, to urcite!:)))...tudle nudle:))