ticho !

to ticho bylo absolutní

polehávalo si jen tak

ve vlahém, teplém večeru

podél lesních cest

a tvářilo se nevinně

paprsek pozdního slunce

probleskl mezi stromy

a zachytil se na malou chvíli

v nehybné síti dřímajícího křižáka

i nekonečný třes osikových listů

ustal v očekávání něčeho velkolepého

vážka usedla na ještě vyhřátý list trávy ostřice

a náhle zkameněla

slunce daleko na obzoru

se začalo pomalu dávit vlastní krví