Druhá.Polemická

-Od začátku do konce. Začátek je pouhou kopií konce,  naopak. Zpovídáme se svým vlastním duším, kde je vodníkům konec, jakoby to naposled v tomhle promoklém čase bylo ještě možné.
Pod maskou, Pseudonym, -potácíme se velice sami, můžeme zrození vidět. Do jakých míst má to být, však není zcela jasné.
Jediné řešení bude zkusit další šanci, uchopit a zase -pokolikáté už zahodit do prostoru jako náš tělesný popel. Píšeme si deníky, zvracíme do vlastních kapes, jen aby to nebylo někomu z nás nápadné.
Jsou po dlouhém čase najednou tak plné a přitom od podstaty prázdnější, -či snad nejsou naše vlastní? Pravdy si píšeme, komorně je  promítáme na vlhké zdi za rohem svého svědomí.
Jaké by to mohlo býti lehké, však odpustit si a někdy jen sobě: „ ach,  jak netvárné“. Podstatně i mimo ni, naprosto lehkomyslné více než včerejší velkolepý projev vlastního umění, herce jež ztratil génia v neoceněném díle. Staletími nekonečně bloudíme začátku nevidět, by mohl jen dalším marným pokusem čehosi Být. Víly, ještě kdysi mohly býti našimi odrazy v zrcadle Alenčina světa bez divů, i motýli mohli si létat výš, výš, kam smějí jenom ptáci Racci. Zachraňují ještě dnes bílé velryby před všežravými rybáři, živí spoustu hladových krků a je To i líto někomu. Bude jim někdy dosti toho oč přicházejí vlastní vinou v diferencovaných válkách -nebe, -peklo, -ráj. Prý už jednou končí. Odtajněná fakta začínají býti dosti fádní záležitostí , proto věřím v něčí začátek konce, ještě někde nezačal, ale včas se sám ohlásí. Hledá se hrdina, bojar statný, jediný, který by mohl strategii bez meče znát. Doufejme, že nebojoval v té pravé válce. Jen doufejme, že nebude tak moudrý, jaký úděl byl mu do kolébky té, sudičkami opředen, do bílých podušek uložen, -dán a na konci tom  všechny výsady odejmuty, národ bude bez dědice. Nalézáme omamný jed, který umožní ukončit každý barevný let na rozloučenou před zrozením. Konec je začátkem , je moudřejší nežádat raději ničeho rozhodujícího, malinko  teplého, vždyť všechno má jenom svůj protiklad v opaku.
Vracejíce se tam, odkud před nedávnem unikly, bez rozloučení, -ne, není to lehké odpustit si, ale je to jediný konec po kterém může přijít začátek.