Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Užitečnost věcí

12. 04. 2008
12
25
5066
Autor
Oldjerry

Užitečnost věcí opomíjených až opovrhovaných asi někoho moc nenadchne, ale je tu pár lidí, kteří se ztotožní...

Jeden z našich přátel vždy, když se vychloubal stavbou svého rodinného domku, skoro vilky, nezapomněl nikdy dodat na závěr stesků na nějaké potíže, které se vyskytnou při každé práci a činnosti : ...“ale co budu vyprávět vám, panelákovým myším...“
Blbé na tom bylo, že do jisté doby měl pravdu. Přišli jsme z práce, nákupy, drobný úklid, pak buď televize, někdy kniha, z okna výhled na protější panelák, v nejlepším případě přes mladé břízky, nebo sakury, které nám mezi paneláky vysadili. V neděli navíc několikakilometrová procházka po okolních vesnicích. Čas od času výlet tam, či onam, na kopec, na hrad, do zámku, do jiného města. Vrchol v houbařské sezoně : tři, někdy až deset polodenních pobíhání po lesích na Úštěcku, v této povídce nezáleží na úspěšnosti houbařů, jen na tom, že vypadli z paneláku, ze města.

Někdy v polovině osmdesátých let jsem jel s dvěma kolegy služebně do Košic. Rychlíkem. Kdesi na moravskoslovenském pomezí jsme zastavili před stanicí, před vesnicí, u prvního hospodářství a především u hromady hnoje. A kolegové, jimž jsem říkal kovozemědělci (zaměstnání ve městě, druhý příjem z pole, nebo zahrady) se při spatření toho hnoje celí rozplývali nad jeho složením, kdybych ho tak měl aspoň polovic a tak.. Já na to : prosím vás, co jančíte nad hnojem? tamhle jde nádherná kočka s neobyčejně vyvinutými plícemi! ale kdepak, hnůj pro tuto chvíli zvítězil, troubo, hnůj je duší zemědělství, já se stáhl s bručením o hnojařích do sebe a dobrou hodinu jsem předstíral, že tam (rozumějte v kupé) s nimi nejsem. Co bylo dál ve vlaku už taky není důležité, jen ten hnůj a tehdejší poměr k němu...
Za necelý měsíc mi po návratu ze zaměstnání sdělila žena, že už ji to utloukání volného času nebaví a že se něco musí podniknout a že už něco podnikla. Ta poslední slova mne vyburcovala, protože jsem čul čertovinu. Jo, povídá, podnikla. Asi jsem měl ciferník jeden velký otazník, protože pokračovala: v Žernosekách rozdělují bývalou meruňkárnu na zahrádky, tak jsem nás taky přihlásila... a bylo to venku. Já si oddychl. To už tady všecko bylo, to už zkoušel můj tchán před skoro dvaceti lety, ale mne to nechytilo. Jenomže jsem si nedefinoval proč : pán byl tchán a já jen oráč. Tady jsem mohl být pán nejvýš napůl s Jarkou. A navíc když mne to nebude bavit, tak na celou zahrádku hodím nočník.
Zahrádku jsme dostali v první půli prosince, sníh ještě nebyl a tak jsme rovnou ze schůze šli vizitýrovat, kde že jsme dostali svých pět arů. Stanuli jsme nad svahem, strání, jejíž konec nebyl vidět pro šípky, trnky, kopřivy, ostružiny, bezinky a vysokou suchou trávu. Nerovný terén, samá – někdy až metr hluboká -jáma a naopak stejná převýšení jakoby vylučovala možnost tady! vyrobit nějaké záhony. První dojem ? PRYČ ODTUD ! Ale iniciátorka této změny stála a v očích měla zrcadlo, v němž byly vidět jahody, rajčata, okurky, jablka a krásné květiny. Podíval jsem se stejným směrem a viděl jsem : bezinky, ostružiny, trnky.... Ale zůstal jsem.

Nedaleko naší zahrady byla louka, na které rostla půlmetrová svěží tráva, sytě zelená, skoro do modra. Ta je narvaná dusíkem, povídá moje žena, která toho o hnojivech a hnojení jimi ví hodně. Tady asi měli hnojivo a jak popraskaly pytle, vyplavil do půdy déšť co mohl. Jeden z místních usedlíků to uvedl na pravou míru : tady byl veliký kompost; po vybrání strojem tady hodně hnoje zůstalo a ten postupně zarostl travou. To mi nemusel dál vyprávět; jen zmizel z dohledu sebral jsem lopatu a kolečko, někde se říká radvanec, a vyrazil. Zkusmo jsem skrýval kusy drnu až jsem na ten hnůj opravdu narazil : vepřový, na řezu se kovově lesknoucí, už dávno fermentovaný. Něco jsem ho vytěžil a to jsem si poprvé vzpomněl na kolegy, chvalořečící hnůj. Jak jsem zkoumal širší okolí, našel jsem ložisko hovězího hnoje tak starého, že vypadal i vážil jak černohnědozelený polystyren. Navozil jsem si ho kolečkem na zahradu a vzpomněl si po druhé na můj odsudek hnojařského nadšení tam někde za Jablunkovem, nebo u Čadce. Stál jsem přitom na zahradě a rukama drobil ten polystyren na záhony...
Dnes si život bez zahrádky neumím představit. Zatímco moje žena pracovala se zemí, sazenicemi, semeny a plela, vázala, štípala, já jsem postupně postavil chatu, vykopal sklep, postavil zídky zamezující splavování země při deštích, zavedl elektřinu, dal dohromady zavlažovací systém, udělal gril a udírnu a zastřešený plácek na odpočinek, jemuž říkáme "vegáč". Můj táta kdykoli přijel na zahradu (nebývalo to často, dělilo nás sedmdesát kilometrů a táta ve svých pětaosmdesáti letech už jen nerad cestoval, byť autem) vždycky říkal : Panebože, tady je utopený práce ! a já se nafukuju, protože táta nikdy pochvalou neplýtval. Prostě zahrádka je dnes neodmyslitelnou částí našeho života a jen litujeme, že jak se nám stáří blíží, ubývá sil, které jí můžeme a chceme věnovat. Na závěr naposledy vzpomenu té vlakové historky a porovnám své postoje v rozpětí pouhého jednoho roku.

Nesměju se, jen se usmívám : pozdě, ale včas jsem pochopil užitečnost hnoje... –jč-

 


25 názorů

Oldjerry
25. 08. 2008
Dát tip
ER - celoživotní je nasázka a je to i v té povídce: když žena vyorganizovala zahradu bylo mi 47 let. Od té doby ovšem jsem všemu, co kol zahrady existuje opravdu propadl

Er
25. 08. 2008
Dát tip
U mě zkoušku z hnojení dělat nelze - skoro nic o tom nevím - jen jsem se ptal, protože jsem slyšel, že příliš hnojit se nemá ani přírodním ... a že kupovat se mají spíše plody střední velikosti a možná ještě spíše neduživé - že prý jsou méně škodlivé, ať už jsou hnojené čímkoli Zajímavé, že v bioprodejnách plody neduživé skutečně jsou. Že by neměli dost kravského? a také rozumím, že zde mám co dělat s vášní a celoživotním zaujetím :) .. u nás v práci zase je těžko vykládat chlapíkovi, aby si nedělal éro, že v něm spadne a zabije se. ahoj :)

Oldjerry
22. 08. 2008
Dát tip
Er - ó, ano - jsou dusičnany jako dusičnany. Rozdíl je v tom, že dusík v přírodních hnojivech / hnojích je převážně v amidoformě, menší část v aminoformě a nejmeší podíl je těch dusičnanů. Navíc hnoje obsahují ještě látky ovlivňující nejen složení, ale i strukturu země-půdy - zrnitost až drobtovitost, která je příznivá pro půdní mikroflóru, hospodaření s vláhou atd, etc a tak všelijak různě a též i podobně. Udělal jsem zkoušku ?

Er
22. 08. 2008
Dát tip
Rozumím, že pro člověka z technozemědělství je návrat ke krájenému hnoji ohromná záležitost. :) Ale to neznamená, že se předci předků také nemýlili. Jaký je tedy rozdíl v dusičnanech a jak se projevuje při odborávání jich a jich sloučenin coby toxinů v lidském organismu?

Er
22. 08. 2008
Dát tip
kdybys mohl - prosím kratince vysvětli nejsou tedy dusičňany jako dusičňany?

Oldjerry
20. 08. 2008
Dát tip
ER - děkan, ale : manželka dělala celý život ve výzkumu hnojiv a já nějaký čas v obchodně technickém servisu největšího českého výrobce. Myslils to dobře - to jo....

Er
20. 08. 2008
Dát tip
Dusičňany jsou i v přírodním... nepřehnojovat ničím :)

vilokod_K
18. 04. 2008
Dát tip
Když si odmyslím, žes tu povídku postavil na hnoji.... no ale má tak velký přesah, že ti to tipnu

Oldjerry
14. 04. 2008
Dát tip
jagara - ovčinec, kravinec, králičinec, slepičinec - jen ne binec... a toho je nejvíc. D

Oldjerry
13. 04. 2008
Dát tip
Janino - dík, žes uznala můj hnůj... (:-D)

Janina6
13. 04. 2008
Dát tip
Jó, zahrádka... i když, přiznám se, není to zrovna můj koníček, spíš nutnost :-)*

Oldjerry
13. 04. 2008
Dát tip
mylenko - právě, že nic... kašle na ni. Má ji u barárku, já na zahradu musím chodit (někdy jezdit) 4 km....

avox
13. 04. 2008
Dát tip
"Buďte hrdí, že jste zemědělci, neboť jen my děláme z hovna chleba," pravil pan doc. Rylich na úvodní přednášce... a zahrádkář je přece zemědělec :-) */

Marcela.K.
13. 04. 2008
Dát tip
Ne, je mi celkem jedno, co Tvůj bratr hází po své zahradě.

Oldjerry
12. 04. 2008
Dát tip
aleši a vesuvanko - děkuji vám za vkouknutí....

vesuvanka
12. 04. 2008
Dát tip
Sama nezahrádkařím, ale rozumím tomu, moc hezky jsi to napsal. Nejednou mě leckde na loukách zaujaly ostrůvky s trávou sytě zelenou až do modra. Říkala jsem si, že tady se asi někdy dříve páslo, anebo zvěř... dusík v půdě se nezapře :-))) TIP a díky

Oldjerry
12. 04. 2008
Dát tip
mylenko - Já už 55let nebydlím doma, ale doma a můj brácha, který tam bydlí, na zahrádku hází bobek. Mám pokračovat ?

***

zvedavec
12. 04. 2008
Dát tip
viem si tú záhradu aj predstaviť :)

Marcela.K.
12. 04. 2008
Dát tip
Moji maminku 50 let, teď převzal štafetu můj muž...je z úrodné Hané...mám pokračovat? :-))

Oldjerry
12. 04. 2008
Dát tip
Na takové jílovité půdě stojí dům, kde dosud bydlí můj bratr. Dnes je tam půda , která rodí. Stálo to jen práci a fůry hnoje... a už jsem u toho zas. Jo a taky to stálo mýho tátu 55 let práce.

Marcela.K.
12. 04. 2008
Dát tip
Máme dům postavený na jílové navážce...na zahradě červenice...mám pokračovat? :-)

Oldjerry
12. 04. 2008
Dát tip
siorak - vždyť to píšu : nebude vás moc, ale část lidí pochopí. Děkan

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru