Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

smejem sa keď ťa počujem hovoriť

Výběr: Print

03. 05. 2008

3018

Autor

.dunaj.

všetko sa zdalo akosi nejasné

v priestore mladý muž

čakajúc na veľkú lásku

a námestie plné drobných častíc

vo vzduchu

                         akrobatka chodiaca po visutej hrazde

                         až kým jej nenarastú vlasy

                         po pás až

                         kým sa neutopí na dne

                         Švajčiarskeho jazera



večer kráčame po známej ulici

nad mestom

ty sa stále bojíš mačiek

ktorým svietia do tmy oči

tak

ako pred rokmi



v renesančnom príbehu

                      matka farbí akrobatke kožu na bielo

                      pritom vraví niečo o novom svete

                      za najbližším výhľadom

všetko sa zdá

nejasné

v drobných časticiach

vzduchu

12 názorů

A.H.

15. 03. 2010

Dát tip

Každý má své výhledy, musí mít... *t*

Ta_Audrey

04. 05. 2008

Dát tip

paráda ! sedla mi a je plná takovýho silnýho pocitu je renesanční, ale i současná *!

Bix

04. 05. 2008

Dát tip

dunajovská par excellence

fakt super! mohl bych mlít něco jako, že takový chvíle a pocity taky znám, nebo se pokoušet o hlubší kritiky, ale stejně to nepopíše ten zajímavý pocit, co to ve mě vytvořilo - zásah přimo do středu!*