Ze tvých snů

Zle stmívá se

když k nádraží

mě stará tramvaj přiváží

co tuším na skle otisk

dlaně známé

kéž zachytím ten okamžik

kdy z hlavy vzlétne otazník

zda nové čeká nás

či zas to samé

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

 

tam kávu

kde jsme seděli

dnes společnou jsme neměli

vše společné se zdálo

že se ztrácí

déšť pohrával si s ofinou

a na otázku jedinou

odpověď  dát

nám chtěli 

funebráci

a ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

 

schází se ráno

s večerem

den je tu - lásko - ve kterém

se zamýšlená přání

spolu kříží

jak ubránit se dojetí

jak slzy skrýt už potřetí

jak sebou být

v tu chvíli

co tak tíží

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

 

tma schovává

co chtěls´mi říct

jsem bolavá

tak obrať list

však buď si jist

že nic ti nevyčítám

teď  zhasni lampu

světla svic

ať nezahlédnu z toho nic

co ze tvých očí dlouhý měsíc čítám

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

 

tón buzení je pomalý

ještě jsme chvíli nespali

už neúprosný čas

ti velí vstávat

má víčka zamkni

loučení

je zbytečné

kde souznění

chci na cestu jen ze snění

ti mávat

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já

ze tvých snů já...

---