Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co dát dětem do vínku

28. 05. 2008
6
20
3761
Autor
macecha


     Všechny vzpomínky,které měla na své dospívání, byly hnusné.Nedá se to jinak nazvat. Do svých třinácti let, než se rodiče rozvedli, měla rodinu, která patřila, alespoň dle mínění jiných a dle mínění jejího, mezi ty dobré. Rozmazlováni nebyli, museli poslouchat, ale rodiče nekouřili,nepili a děti dostávaly to, co k životu potřebovaly.Ve škole, oba, ona i bratr, patřili mezi nejlepší žáky.Nebyla to zásluha rodičů, v ničem jim nepomáhali, považovali za samozřejmé, že tomu tak bude.

     Po rozvodu rodičů, nastal zlom. Ta tam byla rodinná idyla. Bylo to o to horší, že  děti  vůbec netušily, že by se něco takového mohlo stát. Rodiče se před nimi nikdy nehádali, vše se zdálo býti v pořádku. Až jel táta do lázní a vrátil se, poprvé je slyšela mluvit o tom, že si tam našel jinou ženu. A tak si máma, po několika hádkách,  podala žádost o rozvod.

      Dodnes to své matce vyčítá, mohla chvíli počkat, byly tu děti, mohla to kvůli nim udělat. Ale, až nyní se ukázalo, že jejich rodiče vlastně na děti nikdy nemysleli. Živili je, šatili, jiných starostí s nimi nebylo, byly vychovány k tomu, že musely doma pomáhat, a nějaké mazlení, nebo jiné projevy citů, ty se u nich nevedly. Po rozvodu pak už zbyla jen hrůza, bolest a život, který nestál za nic.

      Táta se odstěhoval ke své nové ženě, máma si našla milence a děti se ocitly až na pokraji zájmu jich obou. Soudem byly přiděleny matce, dva roky jim poskytovala jakés takés útočiště, pak je nemilosrdně vyhodila z domu se slovy "běžte si na sebe vydělat" a veškerá mateřská láska tím skončila. Oba dělali co mohli. Skončilo to tak, že brácha si za svůj život odseděl deset let v kriminále, chytil se špatné party a ona, radši nevzpomínat. Dokázala sice, až pobrala více rozumu a "ulice ji naučila", dát svůj život dohromady, ale už nikdy nedokázala žít tak nějak, normálně.

     Odrazilo se to na celém jejím dalším životě. Až nyní, ve stáří si uvědomuje, po všech těch šílených peripetiích života,kterými prošla, jak mnoho záleží na tom, čím  rodiče své děti do života vybaví, na co je připraví, ne co jim dají hmotného, ale co zanechají v jejich duších.

     Rodiče, kteří mají děti jen proto, že je to zvykem, nebo se to prostě nějak stane  neměli by mít děti vůbec! Netuší, co vše děti může potkat a co to v nich zanechá . Jaký velký pocit křivdy, neschopnost se vyrovnat s docela obyčejnými problémy, které jsou ale pro ně, protože je nikdo nepoučil, nepřekonatelnými. Neschopnost  zařadit se mezi řádné občany, neschopnost obrany před sebou samým. Velká ztráta sebevědomí a jen velmi silný jedinec dokáže toto všechno překonat, bohužel s následky, které si v duši nese celý život a které  celý  jeho život komplikují, i když to navenek dokáže mistrně skrývat.

     A to byl i její případ. Dokázala sobě i svému okolí, že se umí postavit na vlastní nohy i bez pomoci, ale za jakých obětí, to nikdo netušil. Dokázala vychovat své dítě, dát mu vše hmotné a možná všeho až příliš, aby nestrádalo, aby se mu dostalo všeho, co měla jiná děcka a tak nějak na city nezbyl čas a ani dobře nevěděla, jak je má dítěti dávat více najevo. Myslela si, že když bude mít vše, co ostatní, že to stačí. Asi proto si jí dnes vůbec její dítě neváží, považuje to za normální  a  když na to zavedou řeč, říká: "byla to Tvoje povinnost, dát mi vše." Ale, co nedokázala, vštěpit mu cit a lásku k sobě samé , vychovala z něho sobce, který si myslí, že vše patří jen jemu a úcta k matce je mu zcela cizí ! A to je na tom to hrozné,  o co ji nezájem  jejich rodičů připravil a co ji nenaučili oni, to nenaučila ona svého syna. Totiž, být citlivý,mít rád pro nic za nic, jen proto, že jsi rodič, nebo dítě, prostě     m í t   r á d    docela obyčejně, lidsky. A s tím pocitem marnosti, bezmoci cokoli změnit, se potýká dodnes , neumí se radovat ze života, je prostě ve svém nitru " vyhořelá. "


20 názorů

macecha
26. 01. 2009
Dát tip
Diano, děkuji za komentář. Život je tak těžký, jak si ho uděláme. Je jasné, že k tomu přispívají i některé zlé okolnosti, která nás potkají, ale záleží to i na člověku samotném. Děkuji za T.

Diana
26. 01. 2009
Dát tip
Smutné. Bohužel na lidský život neexistuje šablona, těch "proměnných veličin" a jejich možných kombinací je tolik, že snad jen Bůh ví, jak se osud a povaha člověka vyvine. Každý totiž v jisté situaci reaguje trochu jinak,zaujímá jiné postoje a jinak to na něj zapůsobí. Proto nelze nikoho odsuzovat... Život je pro každého těžký, Aničko. T***

macecha
04. 06. 2008
Dát tip
Jarmilko,neozývám se,protože nemám notebook, je v opravě, snad příští týden s Vámi zase budu moci komunikovat :o))

nemluvím o tobě, ale o pocitech, které tvůj text ve mně vzbuzuje

macecha
29. 05. 2008
Dát tip
Jarmilko, moc děkuji za pochvalu. Na svoji obhajobu však musím říci,že jsem nikdy nic nepsala z pocitu lítosti nad sebou. Mohlo to tak vyznít, já se však ve všem snažím pochopit to, proč se mi to děje, kde jsem udělala chybu, ale sebelítost, tu opravdu v povaze nemám. Snad to vyznívá z mého pocitu samoty. Spíše zuřím a vztekám se, když něco udělám špatně a i když je to někdy nepříjemné, umím tu chybu sebekriticky uznat a omluvit se. A slyším ráda pravdu, ať je jakákoli. Na ni reaguji. Nesnáším faleš a podlézání. Proto asi nemám mnoho přátel, ale ty, které mám, stojí za to! A musím Tě zklamat v jednom.Já vůbec nejsem smířená, chci slyšet argumenty, ale ty mi bohužel nikdo není ochoten říci, a to je to, co mi nejvíce na lidech vadí. Že nejsou ochotni o věci diskutovat, i o chybách, domluvit se třeba i na nějakém kompromisu, který by vyhovoval oběma stranám, trvají na svém a já pak hledám tu chybu v sobě a možná tam ani není. A tak se pak o to, ale skutečně po dlouhé době, přestanu zajímat a když to přesáhne mez, je fakt, že už nejsem schopna odpustit. To považuji za svoji chybu, ale opravdu, některé věci, odpustit nedokážu. Snad se k tomu někdy dopracuji. Alespoň prosím Pána Boha, aby mě to naučil, zatím je to však marné.

hluboké, upřímné, realistické - a hlavně, Anno, už tu není ta všebičující lítost, ale náznak smíření a moudrosti; to je myslím velký krok kupředu a projevil se i v kvalitě textu - jsem velmi mile překvapená :)))***

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
moja mama aj otec hovoria československy. Je to sranda. A ja sa cítím taky ako čechoslováčka, je mi veľmi ľúto, že nás rozdělili. Keď ale hovoríme doma, tak tato slovensky, mama tiež. Lenže, už sú čtyridsať rokov od seba.

Háber
28. 05. 2008
Dát tip
s gramatikou mám problém aj ja v češtine a vzchoval ma Čech - môj dedo - ktorý hovoril vždy až do 86 smrti česky:)

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
Nadi, budu se těšit, co na mne zase vymyslíš :o)) Díky.

avox
28. 05. 2008
Dát tip
Vrátím se sem, maceško, mám teď málo času na tohle vážné téma. */

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
nostalgik - Jiří, já vím, že mi rozumíš a děkuji Ti. Přečetla jsem si to.

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
Háber, som vlastne tiež Slovenka. Ale, od mala žijem tu v Česku. Doma sa rozprávalo vždy po slovensky. Hovoriť viem veľmi dobre, no mám problém s gramatikou. A rodiče nerozprávali čisto po slovensky, mně sa ale slovenčina páči a já jak počujem slovensky, som v sedmom nebi.

Háber
28. 05. 2008
Dát tip
...máš dobrú slovenčinu:)

nostalgik
28. 05. 2008
Dát tip
Komentář jsem už napsal, jmenuje se "Vděčnost" Tvůj příběh potvrzuje tu smutnou realitu. ***

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
Háber- ďakujem za porozumenie. Prečítala som si Tvoju poslednú báseň. Ta hovorí o tej pravej láske, myslím, že aj o tolerancii. Je veľmi pekná.

Háber
28. 05. 2008
Dát tip
macecha - poznám to veľmi dobre z vlastného života, takže preto píšem, že čas všetko urovná, či už smrťou, alebo inak, takýž údel - to je jediná útecha, ak je to útecha

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
Háber- smutné a čas už nic nenapraví, příliš daleko vše zašlo a urovná to snad jen smrt. Možná potom začneš někomu chybět a když ne, věnují Ti možná vzpomínku, až zapálí si oheň v krbu v domě, který dal jsi jim, aby měli kde bydlet.

Háber
28. 05. 2008
Dát tip
čas všeTko vždy napraví* pravdivo - smutné*

macecha
28. 05. 2008
Dát tip
kéž by to byla pravda!

život je složitý...někdy najdou cestu k rodičům až později...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru