Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Světlejší včerejškyIII.

11. 06. 2008
8
15
2720

ze Sašova deníku

11.6.

„Neee!“

Bušila mi pěstičkama do hrudníku, jako by tím snad něco měla vyřešit.

„Nenávidím Tě! Miluju Tě! Jsem hrozná! Jdi pryč!“

Mlčky jsem se tedy zvedl – je to přece její volba. Jako bych snad mohl za to,  že  se v sobě nevyzná. Měl  jsem ji rád – moc. Bylo strašně lehké se do ní zamilovat, ale problém nebyl ve mně, ale v ní…

„Sbohem Kristýnko.“

Bylo vidět, že nemá daleko k pláči a tak jsem raději rychle zaklapl dveře. Připadalo mi, jako bych cestou od ní chodil každý den. Přitom to teď bylo podruhé. Nemohl jsem se zbavit ošklivého pocitu někde uvnitř – možná bych se měl vrátit. Ale ona nechce.

Bez jízdenky mě šalina dovezla až na přestupní stanici, další jsem stihl jen tak tak. Na sedadle naproti seděl asi desetiletý kluk s náušnicí a sluchátky v uchu a hudba mu hrála tak, že přehlušila i skřípění tlumičů.

Na náměstí stál mladý nehezký blonďák v riflích a křičel že Bůh má spásu pro všechny lidi. Pro celé město, pro každého z nás. Lidi chodili sem a tam a nevěřili mu. Nebo možná věřili, ale nechtěli se ztrapňovat s tím bláznem. Já mu věřil. Nejpohoršeněji se tvářil chlápek ve skotském kroji s dudama. Blonďák zmizel v dáli a já se mohl zabrat dál do úvah. Už dřív jsem objevil, že na světě je jen málo věcí pro které stojí žít. Stále nevím zda vyškrtnout lásku. Jeden kamarád mi kdysi řekl: „Každá věc může být krásná – stačí jen jít do toho na max.“  Od té doby když běžím, běžím o život, když hraju, hraju pro celý svět, když píšu, píšu pro každého a když miluju, miluju bláznivě.

Jakoby zdálky ke mně dozněl skřípot kol a značně blíže se objevil úchyt na sedadle, který mi vzápětí téměř rozrazil čelo. Snad nikdy jsem nejel bez nehody – a nemyslím jen „hmotné“ cesty.

 

Chtěl bych ji políbit.   Teď!

Možná bych z toho mohl udělat povídku, pomyslel si Saša.


15 názorů

crytania
16. 06. 2009
Dát tip
..co bude dál? Jsem zvědavá, co dál napíšeš....

proč mi víc neřekneš? Víc tě nenapadá, nebo nechceš říct?

katugiro
05. 08. 2008
Dát tip
Viz předchozí, nemá cenu psát k tomu kritiky jednotlivě. Smysl těm miniepizodám může dát až rámec, pak třeba dostanou Sašův přístup ke Kristýnce, kluk s náušnicí i blonďák svůj význam.

tak to je fajn ;-)

a kterou moudrou věcí se už pár let řídíš?

o Sašovi a ženách se ještě něco dočteš ;-)

Alú
02. 07. 2008
Dát tip
Mno podívejme se, tak Saša ztratil ženu.. zvláštní, jak jí chce ale jen v jedné části..hm... ale tohle se mu moccc povedlo: Jeden kamarád mi kdysi řekl: „Každá věc může být krásná – stačí jen jít do toho na max.“ Od té doby když běžím, běžím o život, když hraju, hraju pro celý svět, když píšu, píšu pro každého a když miluju, miluju bláznivě. Někdy si to někam napíšu. Až půjdu do všeho na max. Za životní inspiraci *

Sirk
13. 06. 2008
Dát tip
Tak to je osud, ještě to jméno Sášovy milé.. asi jsem se zamilovala do Tvé povídky/nepovídky...

Sirk
13. 06. 2008
Dát tip
Tak to je osud, ještě to jméno Sášovy milé.. asi jsem se zamilovala do Tvé povídky/nepovídky...

to jsem rád :-) dík za kritiku

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru