Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Cesta vždy někam vede
datum / id12.06.2008 / 288656Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno3740x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cesta vždy někam vede

Prach líně klesal k zemi, ale snad by bylo lépe, kdyby se tak nestalo, kdyby místo bylo věčně zahaleno v jeho šedivé cloně, v mraku, který by vše bezpečně skryl, co by zůstalo neviděné nebylo.

Ale již bylo opět vidět první nejasné rysy, již nebylo možno sladce lhát, ta podivná kontura vzdálená několik kroků není strom, ani keř, ani kámen. Ani ta další opodál. Ani ty stovky dalších, některé se ještě snad hýbaly, těžko říct, zda ještě žily nebo jen tak lezly, dál, ze zvyku a nikdo jim nevysvětlil, že je konec, rána je příliš hluboká, krev se vylila z těla a to je vše, zastav se už, není kam jít.

 

Otevírat oči se nechtělo, nebylo moc na co se dívat a nebo snad bylo až příliš. Bylo takové ticho, nebylo slyšet křik raněných, ani koně, i střelba snad utichla. Ale ne, v tom to není, není slyšet ani vlastní kašel, jen pichlavě otřásá hrudníkem a je slyšet jen pískot, pochodový marš pro jednoho, hraje tak divně do kroku, je tedy třeba vstát a jít, kdo ví, jestli je vůbec dobojováno, i když ono je to vlastně jedno, nejlíp by bylo doplížit se někam do křoví, chvíli vydechnout a pak se uvidí, ruce jsou obě a celé, nohy taky, tak co, nic nebolí, jen ta hlava.

 

A ještě jedna hlava, smutně leží v klíně, oči zavřené, tělo muselo zřejmě jinam, tady se museli rozloučit, byla to hezká cesta až sem, ale dál musíme každý zvlášť.

 

Vstal tedy váhavě do toho nově zrozeného ticha, jeho vlastního ticha, vstal vrávoravě, země se houpala, hlavu držel v rukách jako nemluvně, tiskl ji k sobě a šoural se nejistě, nohy byly sice obě, ale dobře nesloužily.

Viděl několik stojících lidí, nebylo jisté zda vlastních či cizích, pod prachem jsou všichni z jednoho vojska a i přítel se rád podívá do tvých kapes, ani kulkou nebude lakomý tě podarovat, když už jich dnes rozdal tolik.

 

Lidé na něj jistě něco křičeli, viděl obličej plný prachu, ústa se hýbala, ale žádný zvuk k němu nedolehl, bylo to němé divadlo, někdo do něj strčil, chtěli asi vidět, jaký to poklad drží v náručí, ale nevzali mu jej, nezachutnal jim, tohle nebylo žádné zvláštní zboží, takových se tu dají nabrat plné náruče, ale co s nimi, tohle ovoce nic nenese, leda snad náušnici, ale řezat boltec není hezká práce,  lépe je párat podšívku, jde to snadněji a člověk se neumaže, ani když nečeká, až chudák dodýchá.

 

V keřích a stromech se krčili ti co přežili, mnozí utekli již před bitvou, to bylo nejrozumnější, někteří už byli i na cestě domů, utíkalo se snadno, i když třeba nebylo kam. I schovat se bylo rozumné, vítězství vypadá jinak, prapory by neměly ležet na zemi, nepřítel by neměl pronásledovat utíkající, dorážet raněné a shánět oheň na vypálení okolních vesnic, i město je blízko, ale je lépe jet na koni, pěšák může jen zalézt do houští, snad pokud má trochu síly vyšplhat do koruny stromu, je tam hezký výhled a blíž k bohu a střela z pistole se snad zaryje do kmene, odletí pár třísek a voják si pak najde jednodušší kořist, třeba někoho komu nezbylo nic, čím by se mohl chytit větve.

 

Je podzim, stmívá se brzo a tma je ještě lepší než prach, spolehlivě vše přikryje a nic ji neodfoukne, v noci se dá lesem putovat dobře, světla pochodní jsou vidět z daleka a lze se jim vyhnout, škoda jen toho ticha, i když není nálada do zpěvu, slyšet noční les by bylo krásné, takhle nezbývá než si ho jen představovat, ve tmě není ani pořádně vidět, není to les, jen od stromu ke stromu až najednou stromy zmizí a otevře se noční obloha, i hvězdy je vidět, ale víc je ohně v okolí.

 

Ráno bylo mlhavé, ve vzduchu byl cítit déšť a konečně bylo slyšet lidskou řeč. Hlava mluvila, ústa se hýbala, oči zavřené, povídali si o bitvě, byla to špatná bitva, mizerná a nevadilo, že každý stál na jiné straně, stejně prohráli oba, hlavě se ani po tělu nezastesklo, smrt se nezdála tak hrozná, když si měl člověk s kým povídat. A hluchému bylo také dobře, kamarád z bitvy byl příšerný, ale přítel je přítel a dvěma se jde lépe než jednomu. Půjdeme spolu. Je snad jedno kam, cesta vždy někam vede.

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.08.2008 19:19:23bestye
kdysi jsem někde četla, že pokud čtenáře neohromí první věta, tak jen málokdy dočte povídku ne-li něco delšího do konce. Tvoje první věta je na mě - strašně moc dlouhatánská a je tam díky tomu toho sděleno tolik, že to nestíhám vstřebat a už mám přečtenou další část. Mi by se líbilo úplně jen, kdyby to začalo - "Prach líně klesal k zemi." - to je pro mne dobrá věta a mi to dává malý prostor pro moji vlastní fantazii - o čem to vlastně bude atd atd těsně před tím, než si přečtu další větu a budu vědoucí :c) - ne, vím že to píšu trochu těžkopádně - ale cítím to tak. Tvoje první věta je prostě moc dlouhá a já jsem se vyčerpala při čtení hned při ní. Ale dočetla jsem do konce a musím říct, že úplně vidím to bitevní pole - a nevím proč mi to připomíná válku Jihu proti Severu :c) popsals obraz a popsal si ho neskutečně dobře, prostě ho vidím. Jen ty děsně dlouhé další věty jsou takové rušivé. Musím se neustále vracet na začátek a číst to po částech - což pak ruší ve sledování obsahu. No, nebudu Ti tu zaplácávat kritický prostor mýma úvahama - takže řeknu jen, že i přesto se mi to líbílo, právě pro tu dokonalou atmosféru - dokonale popsaný okamžik se vším všudy. Díky za to :c)*
09.07.2008 16:46:47Kandelabr
Adriana: postaci a velmi tesi, dekuji. Ony vsehny kritiky stejne u tohohle libi/nelibi zacinaji i konci, akorta nekdo se v tom rad babra a nekdo nikoliv ;)
09.07.2008 14:48:34Adriana Bártová
zvláštní čtení, ale líbí se mi ten obraz, který to ve mně vyvolalo, jsem čtenář, ne kritik, ale tahle věc se mi líbila, snad to postačí ke spokojenosti autora
15.06.2008 23:23:03pozorovatel
dobře vystavěná atmosféra
je poutavý sledovat děj (který je dost zpomalený) jaksi introspektivně a nezúčastněně
15.06.2008 13:26:12StvN
Na Písmáku je obecně problém, že do hodnocení textu promlouvá mnoho dalších faktorů - kritiky ostatních, načasování, nálada čtenáře, očekávání čtenáře a další a další.
14.06.2008 20:27:59Kandelabr
stvn: díky, řekl bych že jsi jeden z mála, co to dočetl do konce :) bavilo mě to psát a smysl v tom nějaký vidím, škoda, jestli se mi nepodařilo ho sdělit i ostatním.
13.06.2008 23:16:02StvN
Nerad chytám za slovo nebo hrubku, když si myslím, že ten člověk neudělal chybu, ale jen se přepsal, jenže ty asi zkrátka jenom nepozorně čteš, Pišto. Nechci ti rozhodně nutit vkus a říkat, co je dobré a co čpatné, ale přijde mi, že tvé vnímání textů je poslední dobou čím dál horší, dokonce zapomínáš dělat i to základní - snažit se pochopit, co vůbec čteš, pak to dopadá tak, jako když někdo akčnímu filmu vytýká, že je akční. Jinak stále čekám na tvou kritiku mé poslední povídky. Říkal jsi, že píšu furt stejně, tak mi to prosím potvrď, díky.
13.06.2008 21:51:47Pišta_Hufnágl
Jeď, stývne, jeď. Rychlejc. .)
13.06.2008 21:48:17StvN
Odlišné to je, což kvituji. Zajímalo by mě, kdo nebo co tě ovlivnilo. Jo, a nemyslím si, narozdíl od kolegů, že to je špatné, nebo horší a tak dále, my už si na tohle nehrajem, to jen Pišta to zatím nepochopil, my jen jdeme dál.
13.06.2008 17:35:05amputace
No máš teda mnohem lepší věci. Tady mi přišlo, že je ta stylistická neobratnost snad i záměrem :)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.