Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Touha vykřičet...

15. 06. 2008
3
9
2200
Autor
naira

Touha vykřičet…

 

   Je krásné,

že mne někdo tolik chce

  touží po mém těle

po rozkoši s ním..

 

Bývalý souží

  trápí mne

vím, něco dlužím mu,

ale on mi mnohem víc

   ale i ví

jak na tom jsem

   zradil

a odkopnul mne

 jak prašivého psa

   za to se dnes netrestá

 

za ty roky co jsem mu dala

  syna mu vychovala

dělal ze sebe, co není

  já nestačila jsem mu

nebyla jsem dostatečně IN

 

ne

  on mně…

     …nestačil…

   …a nestačil a nejen tak,

jak se o tom nemá prý povídat

 

    a tak…

  oba mne zaměnili

 za nějakou ,,starší dámu"

        barák, bazén …

            to se hodí

         a snad si i stíhají

       maj co chtěli..!

 

Krátký proces

      kdyby tak šlo s nimi udělat

   ale pak asi zbývalo by

na svět se přes mříže dívat..

 

Tak lepší variantou bude

        nabažit se nového

    využít citu

tužeb

načerpat z něj energie

   jako ze sluníčka jarního

      co rozdává se

         nelze pomíjet

a natožpak

      když je hezčí svět..

 

Lepší pak obléct šat záludný

      a pod jeho rouškou

    projít si tou bouřkou..

        ………

 

..těšit se z nového svitu slunce

        setřepat ze sebe

     zbytky kyselého deště

co stále se vrací

           i když nechci ještě..!

 

..nechci víc

          nechci už prosím

                        od něj nic…!

 

Vykřičela bych to

        kam až dolehne můj hlas

                sic vyznělo by to napospas..!

 

                                                              Trpělivost prý růže přináší…

 

                                                                   ..chtěla bych si přivonět

                                                                cítit vůni aspoň jedné z nich

                                                                              omamné,

                                                                   co by mne uchvátila

                                                                          navodila

                                                                     voňavým snem

                                                                co myšlenky

                                                             by se mohly

                                                                 utápět v něm..

 

                                                            ..a pak roztančit se

                                                                  jak víly v ranním oparu

 

                                                           jak odlesky světel svíček  ve vínu

 

                                                                       a odnesly by mysl

                                                                                  tam kam touží

                                                                     do klidu a náruče spánku

                                                                 zahnaly by vše, co souží

                                                             ukolébaly by sny

                                                                    temné, vyměnily by

                                                                         za to , co se po nich po ránu

                                                                               úsměv na tváři rozzáří

                                                              a mysl zastaví se…

 

                                                                   .. byl to sen

                                                               nebo vzpomínání

                                                                 noční myšlenky

                                                               nebo skutečnost..?

 

                                                            Plaváním myšlenek

                                                               v temně rudém opojení

                                                                   nasáklém sny

                                                                       a tužbami

                                                                     soužením

                                                                  i radostmi

                                                               co rozplynuly se navzájem

                                                               promíchaly se

                                                                   rozhoupaly se

                                                                       jedny ve druhých..

 

                                                            Které mohly vyplout až na povrch

                                                                  a které klesly ke dnu..?

 

                                                           Jaký sváděly boj

                                                             mezi sebou

                                                               až mne z toho

                                                             ruce zebou

                                                           a srdce se mi svírá

                                                             kde je konce míra

                                                                 nad čím se kdy stmívá

                                                            tolik toho najednou

                                                                mysl chvílemi zmírá..

 

                                                            Nová touha se staví na nohy

                                                                  a zdá se

                                                                       že pevně při zemi..

 

                                                               ..mysl se vyléčí

                                                                   to chce jen čas

                                                                           ten relativní

                                                                        ten v nás...!

 

 

Poděkovat bych jim měla

  těm dvěma

že opustili mne

     měla jsem je možná ráda

           nevlastního syna určitě…

 

Je mi teď jako nikdy

                            teď vím

            co je to mít opravdu rád

                   a co hlavně

              co je to milovat

            opravdu

a se vším všudy

   snad  nadosmrti

 

 upřímně

 

a tak krásně

 

     tak moc krásně

že píšu i tyto nekonečné básně…!!! 

 

                                    Vím, slova jen jdou

                                       občas to zadrhne

                                    myšlenky uhání

                                       nelze vše nemožné

                                           zapsat jak by člověk chtěl…

                                     … to už je takový úděl

                                  tak jen co se stihlo

                                           co neodhrnul čas

                               zbytek musíme nechat

                                           osudu napospas

                                                     vždyť mnohé je

                                             v každém z nás…

                                                  ……………

 

 


9 názorů

naira
13. 09. 2010
Dát tip
..asi je ještě čerstvý...nebo se nezapomíná.... ..ale díky moc....;)

Overkill
10. 09. 2010
Dát tip
Je zvláštní číst dva roky staré verše, které nastiňují příběh nedávno probíraný... *T

Za prvé avízo, za druhé my ženy. Nehodnotím se někde výše nebo v jiné dimenzi než ty. Myslím, že jsi napsala vykřičenou básničku, ale mohla bys psát už umírněné reakce, co ty na to? Chápu, že je to tvoje básnička, tudíž za ni bojuješ jako za své dítě, ale...To bych ti pak třeba nemohla ani říct, že se mi líbí něco jiného. Žejo a to se v normálním světě dělá, nebo ne? Tak. Máš tu hlubší kritiku, tak drž. Můžeš nesouhlasit, můžeš se mnou polemizovat, ale taky se na to podívat mýma očima. Nemám potřebu kritizovat jen proto, abych člověka udupala, možná jsem s to zprostředkovat nějaké dodatečné informace o tvých básničkách. A víš proč? Protože se na to dívám nezaujatě, možná si popisovaný stav představuji nebo metafory a obrazy, ale nejsou mnou prožité. Basničkaření je subdisciplína, kterou je každý z nás tak trochu kontaminován a myslí si, že básnička je tehdy, když se zalamují řádky a píše se tam o nějaké bolesti. :) Proto si dovolím říct, Nairo, že ještě basničkaříš a pro stromy nejsi ochotna vidět les. Je třeba se trochu vyvázat z představ, z mylných představ, jak má báseň vypadat. Ne pro tipy, ne pro úsměvy v kritikách, aby sis vlastně přečetla přezdívky a básničkáře, kteří ti nechutným způsobem pochlebují, ale aby samotná báseň čtenáře rozechvívala. Jakým způsobem, to už závisí na tom, jak umíš, jak chceš, jak se necháš ovládnout. Myslíš, že text je srozumitelnější, pokud ho vycpeš zájmeny? Ne, je křečovitější. "Vím...//...ale vím" Působí velmi teatrálně. Taky vím, jestli vám do toho můžu kecat. :) Když jdu do papírnictví, vídám tam bloky A5, jsou krásné, mají tvrdé desky a může to být deníček. Obsahově se mi tvá "poetika" mijí účinkem. Je to deníčkový záznam, který nesnižuji, taky jsem ho psala a psala jsem to vylhaně. Jen aby to bylo napsané, vykonstruované záznamy lásky a bolesti, tím samozřejmě nechci říct, že to máš podobné, ale promítá se mi sem má zkušenost. Nemá smysl ti psát v čem konkrétně děláš chyby, nevidím v tom smysl. Ten, kdo "poezií žije" se k ní dřív nebo později dostane a zůstane u ní. Ti ostatní, ať si to vyzkouší, ale ať si nechají hodnotící věty na reálné setkání, ano? Děkuji pěkně.

naira
17. 06. 2008
Dát tip
moorgaan:..taky díky moc za tip a taky hlavně za to, že mne chápeš, i co jsem chtěla říct a hlavně ,,vykřičet"... .....

naira
17. 06. 2008
Dát tip
neroušek: ..díky moc za tip, dlouho jsem tě tu neviděla...a k tomu rozdělení...měla jsem velký dilema...tak jsem nakonec jen rozhodila řádky... a řekla si ....uvidím...

naira
17. 06. 2008
Dát tip
pro Don't...: ...asi nejsem, podle tebe tedy, normální žena, protože píšu, abych vykřičela, či sdělila co chci a pak se v žádném případě nesesypu ani neschoulím do klubíčka... ..naopak....a povzbudit někoho těmito slovami...? ..to fakt nebylo myšleno, no zkrátím to...jsi asi trochu mimo...bez urážky...

moorgaan
16. 06. 2008
Dát tip
je to silene dlouhe, ale kdyz se do toho zactu tak me to prijde celkem kratke.-)).. a je v tom ten tvuj krik..ktery jsi chtela vykricet.. to se ti povedlo.. /***

neroušek
16. 06. 2008
Dát tip
Je to dobré..............ale lepší by to bylo rozdělit to na tři samostatné básně.Klidně Touha vykřičet , Touha vykřičet 2 a Touha vykřičet 3.....a ta malinká výtka zdlouhavosti by rázem odpadla.......zdraví Tě neroušek! PS. do Brna!

Nekonečné básně, to je velmi trefný postřeh. Jsou tam snad i momenty, které báseň vzdáleně připomínají, ale - vnitřní monology, co já udělám. Vykřičníky a vypíšeme všemožné varianty toho, co posléze uděláme, ale stejně víme, že my ženy, to jen napíšeme a pak se sesypeme, v lepším případě schoulíme do klubíčka. Tenhle způsob týrání mi nepříjde vhod. Špatně se mi čte. Mezi úsměvem a nechutí. Když napíšu, že prozatím amerika neobjevena, odpovědí mi bude, že o ameriku se ani neusilovalo. Nechci snižovat účinky básní, to bych si nedovolila, ale povzbudivý zážitek z toho věru nemám.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru