Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBefore you die I´ ll ask you for reasons
14. 07. 2008
8
28
2806
Autor
Narvah
Nesnesitelný ticho. Ležíš v pokoji. Koukáš na strop. Hodiny a hodiny. Pořád se ptáš na to stejný. Čekáš odpověď. Nic. Je ticho. Nakonec vstaneš. Zapálíš si na balkóně. Koukáš na hukot pod sebou. Auta. Lidi. Někam valí. Přijde ti to směšný. Mrskneš na to zbytek retka. Odplivneš si. Vytáhneš z ledničky víno. Vypiješ dvě deci. Pak další dvě. Navlíkneš na sebe hadry. Vyrazíš ven. Zapadneš do hospody. Sedneš si k nim ke stolu. Kouříš jednu za druhou. Děsíš se pohledů. Někdo se tě zeptá. Odpovídáš. Pak se uvolníš. Směješ se vulgaritám. Obscénním příběhům. Dvě škaredý holky s velkým výstřihem. Vyrážíš ven hulit. Jedna tě chytne za ruku. Odtáhne tě k sobě. Sundá ti triko. Líbá tě na hrudi. Kouří tě. Zmizí v koupelce. Jdeš k ledničce. Vytáhneš pivo. Sedneš si na gauč a zapálíš si. Vyjde z koupelny a zamíří si to k tobě. Tvrdě ji ošoustáš. Posloucháš debilní kecy. Je ti blbě. Na hajzlu se vybliješ. Dáš si sprchu. Beze slov odejdeš. Přijdeš domů. Jsou tři ráno.
Máš důvod si myslet, že jde o víc. Párkrát si po ní mrkl. Dlouhej pohled. Jakoby omylem se tě pod stolem dotkla. Ptáš se o co jde. Zakroutí hlavou. Žádný přímý otázky. Potkáš ji v obchodě. Pár zbytečnejch vět. Jdete si sednout na zahrádku. Slunce jí praží do obličeje. Je pěkná. Vypijete pár piv. Bereš ji k sobě. Svlíkneš ji. Rozbrečí se. Naliješ víno. Chvíli jen tak ležíte. Ptáš se na důvody. Kroutí hlavou. Na chvíli tě to přepadne. Vzchopíš se. Zkusíš to znovu. Tentokrát tě nechá. Když se uděláš, sevře tě stehny. Nechce tě pustit. Odstrčíš ji. Dáš si sprchu. Stojí u okna. Zeptáš se na jizvy. Mlčí. Pak si lehne k tobě. Vykládá o otci. Znovu jdeš do ní. Uděláš se. Necháš ji ležet a jdeš ven.
Pracovní týden. Několik sečnejch ran. Fraktury. Operace křečáků. Dvě slepý střeva. Ve čtvrtek služba. Diagnostikuješ subdural u cigána. Odešleš ho na CT. Nová sestřička. Přinese ti kafe na inspekčák. Obdivný řeči. Vezmeš ji zezadu. Levačkou chytneš platinový vlasy. Pravačkou tlumíš její vzdechy.
Koukáš se na ulici z nejvyšší budovy ve městě. Piješ vizoura. Balený cígo. Všude je šrumec. Nic se nezměnilo. Klape to podle pravidel. Podle řádu. Je to rok, co se to z tebe ztratilo. Tvoje malý výročí. Moc dobře si to uvědomuješ. Čekal jsi dlouho. Nic. Ani kousek. Nic. Je čas se tě zeptat na důvody.
Dopiješ vizoura. Típneš cigaretu. Vyjedeš úplně nahoru. Vyhlídka. Zábradlí. Metr a půl vysoký. Pár lidí. Vyčkáváš. V sedm zavírají. Zbývá ti patnáct minut. Koukáš na postavu napravo. Žena kolem třiceti. Položíš jí ruku na rameno. Otočí se. Pláče. Zeptáš se jí na důvody. Chvíli vykládá. Nechápeš. Ani nechceš. Řekneš jí ať vypadne.
Zbývá šest minut. Zapálíš si. Zkoumáš zábradlí. Už poněkolikátý. Podíváš se na město. Tramvaj skřípe. Vzduch se ti opírá do tváře. V ústech chuť tabáku. Zpocený prsty.
Nyní si můžeš odpovědět. Ohnisko je kousek pod manubriem. Táhne se přes hrudník směrem k hlavě. Zaplaví ti to celý břicho. Ztěžknou ti nohy. Ptáš se, co cítíš. A čekáš. Nic. Jen prázdno. Jsi totálně bez citu.
Teď jseš si jistej. Kysele se usměješ. Podíváš se na omegy od otce. Dvě minuty do sedmý.
Before you die.
28 názorů
Jenže forma je jen způsob, kterým chceš něco sdělit. Jak bys potom vnímal ich formu, žejo, ta se vnucuje ještě víc? A třetí osoba se tě zase netýká, taky argument, taky hloupej.
Kurva, to mě dostalo.. (asi se na smysluplnější komentář nevzmůžu)
* * * *
Poslední dobou prožívám něco podobného, ale nebyl bych schopnej to takhle napsat. Nepochopil jsem toho, co říkal, že by to v západní civilizaci neprošlo, nevim, jakou civilizaci myslel, já myslel, že se bavíme se o tom, v čem žijeme.
Winter - je to jenom forma, literární postup.
nevim, na me prilis odtazity, ten zpusob frazovani a vkladani drsnych slov mi prijde moc hnany na efekt, takova prilis ocividna poza, takze si to nedokazu uzit.
domingo: ne, mělo to vypadat "kurevsky - achkurvapičojdidoprdele - rozervaně"
No jo, ale je to plochý, nudný, rovný jak holandskej venkov.
Takovej pseudobukowski. Výrazy typu "tvrdě ji ošoustáš" mi přijdou až moc laciný a na efekt, tobě ne?
Jako stylistický cvičení fajn. Možná jsi to mohl ještě víc ořezat, třeba jenom na podstatná jména.
Ale má-li to vůbec smysl, potažmo jaký, to mi nějak uniká. Je ale fakt, že to vypadá "kurevsky -achkurvaláskobolíto- rozervaně".
no, to su kurva rád, že aspoň ty ses na to chytl.. na tebe sem spoléhal.. holt jiná dimenze.. ;)
hm, z hlediska nějaké literární teorie to snad sedí. z hlediska tohoto textu to nebylo záměrem.. nebylo záměrem sugerovat čtenáři tento příběh..
Neříkám, že je to její účel - říkám, že takto působí. Jako když ti učitelka řekne "udělej domácí úkol z přírodovědy" Můžeš se na něj vykašlat, ale už ti v hlavě leží ta stará kráva, co se mi fušuje do mého učení.
Následuje několik mých poznámek, které jsou možná špatné, ale přesto je uvedu, už jen proto, že je někdo může vyvrátit a zachránit mě před bytostným omylem: zatímco projekce čtenáře u erformy či ichformy pochází jako by zvenčí, čtenář se s hrdinou stotožňuje na základě dílčích shod, v duformě je postaven před hotovou věc a šmytec. Každá "neshoda" se čtenářem pak tohoto zarazí (a vytrhne) daleko více než u erformy či ichformy, kde stále zbývá zácrhaná brzda: proč to (on) udělal? Ne nadarmo se du používá převážně v imperativu.
winter: asi je to zbytečný, ale: jak můžeš mluvit o tom, že tahle povídka má za účel někomu sugerovat vzorce chování, to nechápu. to, že je to napsaný v této formě, přece apriory neznamená, že se s tím má čtenář ztotožnit. ani jsem nikdy neslyšel, že by účelem této formy byla sugesce, nebo absolutní ztotožnění čtenáře z postavou..
Pišta_Hufnágl
15. 07. 2008
monie_kim: to by bezpochyby, zvláště vzhledem k závěru, bylo;)
mně teda to předchozí moc blízko není a celkem pochybuji, že by takto živočišné chování v západní civilizaci někomu procházelo. působí to trochu jako produkt nadměrného sledování okázale dekadentních klubových filmů závěr, kvůlivá kterýmu je ta píce před tím vůbec sepsána, je výživná situace sama o sobě.
lze srovnat s pocity odsouzence těsně před popravou ale v té samodiagnostikaci se to liší.
trochu mi to klade vedle sebe srovnání lhostejného sledování cvrkotu na ulici z úvodu (nebo vlastně i závěru) a stejnou roli statického svědka náhlého a nekompromisního nástupu vlastní smrti.
za tu myšlenku tipa dám i když celkem nejsem nadšen
No jde o to, že čtenáři sugeruješ vzorce chování, které by v životě nepoužil. Což je právě problém duformy - tedy absolutní ztotožnění čtenáře s hlavní postavou. Neříkám, že to je něco špatného, ale zatím jsem ani nečetl nic (v téhle formě), co by mi takřečeno utrhlo koule.
Pak mě taky ale napadáněco jako vnitřní hovor hrdiny k sobě, ale z tohohle hlediska mi taky něco skřípe.
Ale duforma je těžká a já bych tady nerad trousil nějaká rádoby moudra.
hm, styl ok,není to ani moc dlouhé a docela to vystihuje náladu, ale snad to není doslova povídka ze života, to by bylo hustý
Neni to špatný, ještě o tom popřemýšlím.
Styl tam je, to je jistý. Možná mi vadí ta nagličtina v názvu a poslední větě, která to hází někam do kategorie songů od Henryho Rollinse nebo naopak do parodie
Zajímavé, pořád si říkám, kdy už někdo napíše povídku v dufromě, aby nepůsobila tak nějak "divně". Asi ale čtenáři nemaj rádi, když se jim něco vnucuje.