Kde umírají stromy

jediné, co ruší
jsou motory pil
piliny od jejich lišt
jak vodotrysk
(necítíš odér zániku)
borovice, umírajíc, voní

    dueto s kouřem ohně
    (na němž se černá kotlík)
    v poledne chlapi sednou ke guláši
    chvíle klidu

vzduch k prasknutí
nacpaný pryskyřicí a kouřem
sluncem zvednutým přízemím lesa
bzukotem lesních včel
a tichem mezi nimi
(při jídle se nemluví)

    ležím na zádech v trávě a mechu
    zavírám oči před hnědočervenou září kůry
    (ta chvíle je pro nos a uši) 
    jsem někde jinde