SETKÁNÍ

Věnováno Jarmile_Moosové s úctou

Jela jsem do matičky Prahy,
podívat se na skvosty,
jež tu po staletí stojí,

odpočinout si od povinností.

Prostě,

chtěla jsem vidět krásu,
která odolává času a bude tu na věky

a také potkat jsem chtěla ženu,
jejíž verše něžné,
láskou a životem se chvějí,
naději i takovým dávají,
kteří již ničemu nevěří,
probouzí v nich sílu žít život,
který se jim zdá být zničený
a bezcenný.

Stalo se
a já nepotkala pouze ženu,
ale bojovnici Xenu!
Ne ve zbroji,
jen v obyčejném hávu oděnou,
ale plnou života a něhy
ke svému synkovi
a vůbec k lidem jako takovým,
plnou vůle pomáhat všem
i přesto, že život,
ani s ní se nemazlil.
Ona však dál rozdává krásu
a jas kolem sebe šíří,
jako pochodeň pro nás,
kteří cítíme se ztraceni.

Jarmilo - jsem vděčná té chvíli,
kdy osobně jsme se setkaly.

---