Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

+2 neviditelných
Láska za biblických časů
datum / id11.08.2008 / 293346Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury, hříčky
zobrazeno1626x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Pro mne je scenérie tohoto krátkého zastavení v paměti spojena s krajinou u Karlových Varů, přesněji u městečka Chodova. Ani jedno z těch sídel nemohlo za "časů biblických" existovat; mohli existovat jen dva lidé, snad jezero lemované písečnou cestou, a zcela určitě jejich obrovská touha.
Láska za biblických časů

Byl čas, kdy už pomalu končí léto. Za jiných okolností doba, kterou končí optimistický čas a schyluje se k zádumčivému krátkodennímu přežívání. Tehdy tomu tak nebylo. Vyjeli jsme k té přehradě, bez živáčka okolo, jen pár rybářů schovaných ve vysoké trávě. Bílý písek na cestě lemující břehy připomínal jih. Zvedal se prach, v trávě křičely cikády. Šli jsme bosí, jako chodí poutníci, řeholníci, první lidé, my šli bosí jako milenci. Tenkrát jsem se koupal poprvé nahý. A poprvé nahý jsem stanul před Tebou. A Ty přede mnou. Pozvolný soumrak podvečera a chladnoucí voda nám vytvořily na tělech znamení. Na Tvém znamení krásy: na Tvých prsou jsem tenkrát poprvé uviděl ty drobné karmínové věci, a hned nádherně stažené, hned takto přichystané k nejněžnějšímu dotyku, který ale ještě nemohl přijít. A na mém znamení krutosti biofyzikálních zákonů: u mě tam dole jsi tenkrát, a hned poprvé, mohla vidět jen ...,  mohlas´ něco vidět?  A pak jsme skočili do vody temné jako horské pleso. Byli jsme na těch pár okamžiků, pár rychlých temp, spojeni vodou. Na břehu jsme se pak chvíli klepali a drkotali zubama, a pak zase tou prašnou cestou uzavřeli kruh přehrady. Nikým nerušeni, doprovázeni jen křikem cikád, sytou a tesknou barvou západu, jako první lidé opět bosí. Spolu, bosí, naplnění.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

22.08.2008 18:55:12Movsar
někde kolem těch břízek i já.
22.08.2008 18:45:42baronka
Chodov
ještě mám v očích lepost
krajiny z porcelánu
srdce nepatrný sval
ztratila jsem v břízkách u trati
dílko pohladilo
T
11.08.2008 13:51:32Movsar
díky za zastavení a hodnocení
10.08.2008 23:10:39Zbora
redaktor poezie
Hezký

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.