Pestrost

Uvadám – lístek po lístku ze mě pomalu opadává.

Umírám – stonek se mi láme a já klesám k zemi.

Z pole nahoru do nebe, kde procitám.

Ze země nahoru ke hvězdám.

A pak se dívám dolů na louku polních květů, kde jsem se narodila.

Pestrost té louky mě uchvátila.

A já – chtěla bych být zas květinou – tak krásnou a nevinnou.

Z nebe zase dolů, jako květina se vracím.

Z oblak dolů na zem, na krásné louce se ztrácím.

Probouzím se – můj stonek už nejsou stíny.

Žiji – jako květ kopretiny.