NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY-2

Rychlík si to uháněl krajinou a já jsem se jí snažil vnímat přes okno. To ale moc dobře nešlo, jelikož sklo bylo poněkud špinavé. A tak jsem okno chtěl otevřít. To se však zaseklo, tudíž jsem se rozhodl jít do jiného kupé. Ze dvou kupé mne však cestující vyhodili, protože se jim nelíbilo, že chci sedět u okna. Proto jsem se tedy usadil v místě, kde se nacházejí dveře. A k mému překvapení se jedny dveře náhle otevřely. Bylo mi to divné, jelikož vlak jel. A tak jsem usoudil, že otevření dveří není v pořádku. Měl jsem snahu je zavřít, ale vzápětí mi neunikla ta skutečnost, že vlaji z vlaku. A zanedlouho jsem ke svému překvapení seděl v koruně stromu.
 Když se mi vše v hlavě srovnalo, tak jsem z něho slezl, ale přitom mé nohy zavadily o turistické ukazatele, které mi po mém dopadu na zem spadly na hlavu. Chvíli jsem na ně užasle hleděl, načež jsem v dálce spatřil skupinu turistů. A protože jsem pro všechny případy nosil v batohu kladívko a hřebíky, tak nebyl problém rychle ty ukazatele přitlouct zpátky na kmen stromu. A za pár minut ke stromu došli turisté.
„To je divný. Ten červený ukazatel míří do pole!“ pronesl užasle jeden z turistů.
„A ten modrý zase do nebe!“ vyhrkl překvapeně jiný.
„A zelená pro změnu do země!“
„A kde je ukazatel žluté?“ pronesl tázavě další turista, který nechápavě hleděl do mapy.
„Ten jsem ještě nestačil přitlouci. Já se totiž praštil kladívkem do palce!“ sdělil jsem překvapeným turistům poté, co jsem vyběhl s ukazatelem žluté z křoví.
„Co vás to napadlo!?“ rozkřiknul se jeden z mužů.
„To je všechno shoda nešťastných náhod. Já jsem jel vlakem, a když se nečekaně otevřely dveře, tak jsem se nechtěně přemístil na tenhle strom,“ znělo mé vysvětlení, ale oni jen otevřeli ústa dokořán a zírali užasle na mne.
„To si z nás děláte srandu?!“ vyhrkl jeden z turistů.
„To nikoliv. Já jel rychlíkem a ten jel strašně rychle a já jsem z něho rychle vylétnul. Já totiž jdu taky na výlet, ale teď vůbec nevím, kam vlastně půjdu. Vy byste mi mohli poradit,“ vysoukal jsem ze sebe.
„Tak jste nás tedy pobavil. A teď nám ukažte, kde je ukrytá kamera,“ řekl jeden z mužů.
„Kamera? Jak jste přišli na to, že je tady ukrytá?“
„Už to na nás nehrajte!“
„Já nic nehraju. Já akorát kdysi hrál v sídlištním divadle, ale to nedopadlo dobře.“
Turisté se náhle rozkřikli a měli tendenci mne fyzicky inzultovat, načež jsem se dal na útěk napříč polem do lesa. A po chvíli běhu lesním porostem jsem spatřil na stromě modrou značku, po které jsem se hned vydal.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI