Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Šumavské momentky 3
datum / id23.09.2008 / 297039Vytisknout |
autorOldjerry
kategorieJen tak pro radost
upřesnění kategoriejeden malý sen
zobrazeno4597x
počet tipů18
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Šumavské momentky 3

Za pumpou rostou

Tady za pumpou to trochu rostlo...


Když má král hlad zbaští i ovesnou kaši….

Tak si asi řeknete – co je to za blbost. Ani ne… Když jsem se chystal na šumavskou dovolenou, měl jsem v představách mraky výborných hub – hřibů, kozáků, křemenáčů. Dokonce jsem si sliboval, že nebudu brát žádné velké plodnice – leč jen výjimečně - například na řízky. To má svůj význam.
Podobně jsem si představoval, že vedle srázných strání najdu i lesy v rovině, kde se taky něco najde. Lesy jako stvořené pro houbaře tak asi v poslední dekádě, kdy ještě vůbec může do lesa.
Nedivte se : pro mne Šumava byla stejný fenomén, jako pro Alenku říše divů. Od dětství jsem poslouchal zkazky o tom, jak „nebylo nic k večeři, tak jsem zašel dozadu na zahradu, vracel jsem se přes kurník a už byla míchanice“. Paní Kudrnová, kdysi spolupracovnice, měla na Šumavě chatu, kde trávila veškerý čas – pokud nebyla v práci. O té se tradovalo, že každým rokem prodává do sběrny Mykoprodukty dvě cíchy nasušených bílých hřibů. Kluci pohraničníci si zase sběrem a prodejem hub vydělávali na víno, rum a vodku. Možná, že to byla pravda – nemám, čím bych to zlehčil, ale možná, že to byly nadsazené báchorky. Já jim ovšem věřil. Sám jsem zažil pár hezkých houbařských chvil, tak proč ne ?

Když jsme vyzkoušeli asi čtvrtou jalovou stráň, kde nerostly ani prašivky, namíchl se syn, zavřel oči a píchl prstem do mapy na klíně. Trochu se mu ukazovák svezl, ale na tom stejně nezáleželo. Byla to zoufalost… Prst skončil v lese těsně za benzínkou poblíž Řasnice, na severozápadním okraji lesa. Los je los, povídám, ale na mou duši, že tady, kousek o parkoviště (na kterém stále stálo dvě desítky kamionů) můžeme najít jen tak nějakého podpapíráka.
Přes louku do lesa, za první frontou nízkých smrků tekl potok. Nevelký potůček – i já - starý křáp - bych ho byl snadno přeskočil, kdybych ho byl býval viděl. Neviděl, vykročil, uklouzl, zahučel a nasraně zařval. (To reprodukovat nebudu – však víte, jak jsem citlivý na vulgarizmy). Při smůle jsem měl kliku : nenateklo mi do bot a tak jsem šlapal dál. Ani ne po dvaceti metrech jsem našel krásného bílého hřiba. Otrávená dopálenost ze mne spadla, až to zadunělo. Nebyly to sice žně s kosou, ale přece jen - v tom svrabu. Doškrabali jsme se kousek výš nad benzínku. Hele, táto, povídá syn, vezmeme to tuhle stranou, spíš k jižnímu svahu, tam bude trochu tepleji, snad tam… Jo, povídám, to je chytrý, tak moment … já vysypu písek, ono mi to líp pokluše. I stalo se… zapínám pískovnu a udělám snad tři kroky jižním směrem, když se za mnou ozve : no ty jsi už nějak zfajnovělý – už ani takovýhle nebereš ? Měl v ruce dalšího parádního hřiba, praváka dubáka – má takové něžné jméno : Boletus edulis reticulatus… Nechtějte ani tušit, jak mi bylo. Sakramentský chcaní… Další skoro hodinu jsme vyplnili zakopáváním, klouzáním, smekáním a občas zvednutím něčeho, co připomínalo houbu, tedy – jedlou houbu. Tedy jedlou houbu nám známou. I třeba čudlu… Když má král hlad….

Už jsme byli od auta dobré dva kilometry (což je v tomto terénu na mne dost) když jsem řekl : Hele, asi to vezmeme po kraji lesa zpátky, ono už je jedenáct a holky (moje žena a snacha) už na nás budou čekat s obědem (nic jiného by ho k obratu nepřimělo – je to velký silný chlap a má podle toho taky spotřebu). Beze slova stočil kroky, sešli jsme asi dvěstě metrů dolů a pokračovali po okraji lesa. Došli jsme k mokřině, močálku mezi stromy na hraně lesa, pár desítek metrů v průměru. Obcházíme ho – pár kroků k první stromům, jdu tři kroky za potomkem, když se mi něco v trávě začervenalo. Muchomůrky, mrchy… ale jsou krásné a tak se ještě jednou otočím - a najednou mne trkne : vždyť nemají ani jednu vločku, ani tečku bílou ! že by ? Ty vole, říkám si v duchu, zatím co si přiklekám k oběma muchomůrkám, zase jsi to sežral, jako už tolikrát... jako před čtvrt hodinou ty hořčáky (rozuměj – podhřiby žlučové).
Za vteřinu už vím… křemenáči, březoví, docela mackové, průměr klobouku jeden dvanáct, druhý jistě patnáct centimetrů. He, synátore, (schválně opakuji jeho slova) ty už jsi takový fajnovka, že už ani takovýhle nebereš ?...
ježíšmarjá, kluci a holky – to byla satisfakce!

Smál se, smál, ale jsem si skoro jist, že nejméně tři – pět vteřin mě neměl rád….

Splněný malý sen

Křemenáči

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.09.2008 22:07:31Oldjerry
korektor
Rupperte - to bych už dnes neušel ani kdyby mi to mělo zachránit život...
28.09.2008 19:45:49Ruppert von Trautenberg
Jerry, nakonec jsem dal klasiku. Čeňkova Pila - Vydra- Turnerka - Zhůří - Zlatá studna - Losenice- Rejštejn, bratru 28 kilometrů - velmi výživné.
27.09.2008 22:39:57Oldjerry
korektor
mylenko - no : kvůli těm jste tam šli
27.09.2008 17:22:04Marcela.K.
Mě vytáhl předevčírem ...do lesa :-) Našli jsme houby :-))
26.09.2008 23:54:56Oldjerry
korektor
Už tě asi doma nelapím, ale i tak : šťastnou cestu, prima pobyt
26.09.2008 21:10:54Ruppert von Trautenberg
To já bych ti, drahý Jerry, mohl přesně říct, kde ty potencionální cestující na ty svý Helmuty čekají.... naštěstí už jezdím do rajchu jinudy.

Ale stran uvedeného pohoří rád posloužím jakoukoliv informací. Zrovna pozítří se chystám vyrazit. Jen ještě nevím, která lokálita to odnese.

Vidím to na Modravsko.
25.09.2008 23:55:10Oldjerry
korektor
Rupperte, ono jich tam stálo víc a nejen u té pumpy. Zmrzlé, až mi jich bylo líto...
25.09.2008 21:02:52Ruppert von Trautenberg
Eslipa u té pumpy stála taková paní, co tam jakoby čeká na autobus?
Když jsem jezdíval přes Střážný do SRN, vždycky tam stávala - pokud nepracovala někde poblíž...
24.09.2008 16:27:41baronka
Ale jestli se ti údiv
prochází ve tváři
stále
úžasné
24.09.2008 16:16:27Oldjerry
korektor
Barunko - to jo : udivený jsem byl, když jsem zjistil, že nepraskl objektiv. Ano, je to vidět...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.