U Rebeccy na chatičce

Jsme u Rebeccy na chatičce. Je tu hezky, ale máme trošku problém s mým kríglem.

Můj krígl totiž je ze středověku. Zhruba 500 let zpátky, ale jen zhruba. Problém toho kríglu spočívá v tom, že když někdo chce lít víno do něj, v tomto čase, tak krígl se nachází na stejném místě, ale zhruba 500 let zpátky. Většina lidí se domnívá, že víno nateče do kríglu.

Ale tak to není. Rebecca už to vzdala a radši si hraje s tyčkama. Je to zajímavá záliba. Kuba si tu hraje s robertkama, teda, taky že s tyčkama.

Teorie o kríglu je pro všechny dost zajímavá, ale stejně ji nepochopili a lejou do mého kríglu víno, i když ten je tu před pěti sty lety.

Udělali jsme pro něj takovou malou výjimku, malinkou jenom.
Takže to víno nakonec skončí v kríglu, i když on je pětset let starý.

Tenkrát, Leonardo Da Vinci, udělal takový pokus.

Stoupl si s vínem doprostřed pokoje a začal ho lít na zem. Jenže potom napsal list, totiž, že za pětset let si musí někdo s kríglem stoupnout doprostřed pokoje a tam to víno nateče.

Rebecca si myslí, že až se to naučí s klacíky, bude žonglovat s těma robertkama. Je to blbost, myslím si já, ale všichni jsou z toho nadšeni. Kuba mluví o babičkách, které neměly deset let sex a vytéká z nich kundí sliz. Takže si pujčej toho čuráka a přijde nějakej děda a bude si zpívat, že má rád z kundy smrad. Takže Rebecca žongluje s klacíkama, ale myslí na robertky.

Poezie je charita, myslí si Rebecca, baví se o tom s Kubou a Fabián říká, že bychom si měli všichni vyhonit, vyčurat a spát.
Jenže poezie není charita, myslím si já. V poezii nejde většinou o peníze, ale o zcela jiné zisky. Jinak by ji nikdo nedělal.

Když napíšeš básničku a sbalíš na ni bábu, tak to prostě charita není. Máš z toho zisk, máš tu bábu. Za básničku.

Závěrem chci znovu upozornit na svůj problém s kríglem; maluji kosočtverce pěnou na ubrus a myslím na to, proč vlastně pán Bůh vymyslel haiku.

Nic kloudnýho mě nenapadá.

---