Když jednou se střílelo, pak klíče zas chrastily!

Když jednou se střílelo, pak klíče zas chrastily!

 

Dávno je již tomu,

kdy v chladné etapě ruské zimy,

ohlášena výstřelem

z děl železného monstra

nová éra

vyslyšeny byly s mocným řevem

ateistické modlitby dělníků,

kteří zavrhli navždy Boha

a na jehož místo vylepili nepovedené ikony

hololebého vůdce,

jemuž zasvětili své sny a celé své životy.

V posvátné oddanosti zbavili se svobody,

když nechali se zlákat vidinou slavné budoucnosti,

v níž nebude chudoby, trápení a nerovnosti.

Starý režim byl vzat do vazby,

uvržen v tmavé kobce,

kde daří se snad jen plísním na vlhkých zdech,

zde čekal na svůj konec.

Car byl zastřelen a monarchie padla.

Kdysi mocné impérium,

k němuž zraky evropským dvorů závistivě se obracely,

Matička Rus nyní pláče.

Stýská se jí po své slávě,

která byla zahozena,

vržena mezi nepotřebný odpad

vlastní krví zrazena.

Davy jásají, zpívají hymny mávajíce vlajkami v barvě krve,

srp s kladivem stane se

na dlouhá desetiletí postrachem národů

a bratrem hákového kříže.

Je to již dávno,

kdy poklidná hladina vody,

v níž zrcadlil se přepych

a noblesa starého světa aristokracie,

zvířena byla hřmotným rámusem výstřelu,

který popravil monarchii

a uvrhl ruský lid v novodobé otroctví.

Dozvuky rány rozlehly se do světa,

aby způsobily další bolest,

nový nápor zrady a nesnesitelného krveprolití,

kdy zmírá duše, potlačena je vůle a osobnost.

Z lidí jsou jen loutky,

poslušné a všehoschopné,

čekají na rozkaz,

aby mohli bránit válkou mír a svou pravdu,

o níž kdysi stáli

a kterou nyní proklínají.

Miliony duší nyní úpí a naříkají,

rudý prapor nedovolí jim se nadechnout,

srp a kladivo výhružně ční nad masami plačících

kteří neodváží se pohlédnout vzhůru.

Slzy mísí se krví nepřizpůsobivých,

mučedníků starého řádu.

A zvrácení trubači

pěli nejprve Leninovi

verše nové doby,

pusté a trapně omílané fráze

Pochlebovači!

Za trochu žvance zaprodali sebe a odsoudili ostatní!

Lenin padá, je zvěčněn a znovu v centru dění.

Je odkazem svého režimu,

První faraon mimo Říši egyptskou,

Stále objevován, nebude nikdy zapomenut!!!

Jsou tu rozdíly mezi zeměmi,

které spolu táhnou za společný provaz socialismu.

V jedné lidé hlady zmírají,

Jsou sami se svým osudem

na neúrodném poli ponecháni,

až Smrt přijde si v čas sklizně

pro jejich vyzáblá těla,

vpadlé rysy obličejů.

Mrtvá těla ponechána na místě ,

hnilobě a žravé havěti.

Jinde vede se lépe.

Lidé žijí, mají jiné starosti!

Dělníci tráví dny v továrnách a obsluhují stroje,

Jejich ženy stojí fronty

celé dlouhé hodiny,

aby flákem masa, kouskem másla

zpestřily jídelníček rodiny.

I tato divná doba,

ač držela se čtyři desetiletí,

má již odzvoněno.

Už nebude potřeba železných kolosů a jejich výstřelů.

Studenti v ulicích svírají řetízky s klíči,

mají dost otroctví a nesvobody.

Vzpurné mládí ozývá se ulicemi,

s nimi klíčů řinčení,

už končí další doba,

byl už její čas!

Ted nová čeká nás,

kdy každý bude svým pánem,

nebude už muset na povel se smát či plakat.

Nebude nikým nucen chodit

v průvodech s transparenty

a pět optimistické písně.

Lenin a Stalin padli

A jejich následovníci též.

Nová doba žádá si změny,

Busty tyranů jsou ničeny,

sochy mizí z náměstí.

Jsou zbytky svého režimu,

faraoni,

zaváti vrstvou písku času.

Jsou zapomenuti a nikdy již nebudou vzkříšeni!!!

---