Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVůně života
15. 10. 2008
12
33
3917
Autor
Edvin1
Malá dědkovská historka bez zvláštní pointy.
Otevřel jsem dveře bytu. Vnučka vyběhla z obýváku a objala mi nohy tak prudce, že jsem zakolísal. Uchopil jsem ji v podpaždí, pozvedl, zhoupnul mezi svými koleny a vyšvihl si ji do náručí. Pleskla mi ručkama do uší a já zabořil obličej do jejích hadříků. Voněla cibulí.
Nějdříve levou nohou jsem sešlápl patu boty na pravé noze, stáhl ji, pak naopak. Vnučka mne poklepávala po zátylku, vřískala na celý byt „děda, děda,“ a já se s ní vydal do kuchyně, nahlédl jsem pod pokličky, pak jsem mrkl na talíře v jídelně, a nakonec jsem ji odnesl do obýváku. Seděli tam její rodiče. Skleničky i talířky před nimi už byly prázdné.
„Á, už jsi doma. Tak můžem jít.“ Zvedli se a odpochodovali ke dveřím. „Přines nám ji po deváté, pokud možno už spící, a dej ji hned do postýlky. Budeme v pracovně, musíme dodělat nějaké updaty pro ten náš program.“
„Holčička bude nemocná,“ řekl jsem za nimi.
„Ta a nemocná?“ řekla snacha a nasadila si klobouk. Vnučka mi energicky „upravovala“ frizůru. Šlo to lehce, vlasů nemám moc.
„Nebo, víte co? Nechejte si ji tady. Nejspíš budeme dělat celou noc,“ řekla snacha s rukou na klice.
„Že jako děkujeme,“ řekl jsem zavřeným dveřím.
Zprvu spala dobře. Ale po půlnoci se ve svém spacáčku pokoušela vstát. Zamotala se do něj a začala kňourat. Zbavil jsem ji mokré plínky, babička připravila pití. Pak, sedíc na nočníku, s jednou ručkou kolem mého krku a se zavřenýma očima vypila láhev jen pro ni vylisované šťávy. Na svých rtech jsem cítil hladkost jejího líce a vůni cibule. Na dně nechala nedopitý centimetr, tak, jak fajnové dámy nedojídají své zákusky.
Ale pak se jí očka roztáhla jako knoflíky od hubertusu a o spaní v postýlce nechtěla ani slyšet. Vzal jsem ji k sobě a nechal jsem ji šlapat po mém obličeji tak dlouho, dokud mi ve tmě noci nepadla únavou na prsa. Ukolébávána pravidelnými pohyby mého hrudníku spala až do chvíle, kdy se rozdrnčel budík.
Ráno měla skelné oči, a i když by ji v postýlce neudržel ani pár koní, přece jenom se pohybovala mátožně. Na podlahu si dala polštářek a lehala si na něj. „Aua,“ říkala a ukazovala si na čelo.
„Jak jsi to věděl?“ zeptali se mne rodiče, když, nevyspaní, přišli.
„Co jako?“ opáčil jsem.
„Že bude nemocná.“
„Ach tak. Voněla cibulí,“ řekl jsem.
Nechápavě na mne hleděli.
„Že z kuchyně je cítit cibule, znamená...“ předříkával mi syn pomalu jako slabomyslnému.
„Jde o to, že my žádnou cibuli doma nemáme,“ přerušil jsem jej. Pořád nechápali.
„Život má mnoho vůní,“ vykládal jsem. „A nachlazení voní jako cibule.“
„Aha,“ ušklíbla se snacha.
„A jak voní třeba revma?“ zeptal se syn.
„Nevím. Ale když je malá zdravá, voní jako jablka.“
Svou dcerku nám nechali i na další den a noc. A další. Až do chvíle, kdy byt zavoněl jako spíže naší babičky.
33 názorů
Máš pravdu, Zordone. Toto je má slabost - a pravidlo na ni je. Vliv mého nířečí.
děkuji za návštěvu a poznámku.
Ed :-)
Zajímavé, dám si u dětí na vůni cibule pozor.Nevím, zda je pro to nějaké pravidlo, ale více by se mi líbila věta : "Na svých rtech jsem cítil hladkost jejího líce a vůni cibule."
není potřeba se litovat, kdo umí, ten umí a ty umíš, na to mám čuch a jsem sečtělá :-)) - T
Bohouš Krejza
01. 04. 2009
Prosím, neciť se ničím povinována.
Člověčí to mělo být, takový byl záměr. :-)
Hm, moc mne těší, že sem tam v mých příbězích někdo najde sebe sama nebo své blízké! :-)
Tak trošku jsi mi tím připomněl mého dědu, který mi už strašně dlouho schází, protože je dávno jinde... dík. *t
Pěkně jsem se ztrapnil - nahlédl jsem do Tvých děl.
Lezu pod stůl.
Ed :-)
P.S. Mé jen dva ročky. Ale pyšný jsem - jen na ni.
avox: Ty že nejsi kritička? Prvním předpokladem, abychom mohli kritizovat, je schpnost text vůbec pochopit.
Ty jsi to dokázala beze zbytku.
Tvůj děd Ed :-)
P.S. Mnohým profesionálním kritikům to nejde tak, jak Tobě.
Neumím kritizovat, jen sbírám pocity a ty co jsem našla tady, jsou mi velmi blízké, hluboký a něžný vztah k vnučce, a trocha vyčítavý pohled na její rodiče... jenže ti mladí to taky mají dost složité, jednou to o co teď "šidí" svou dcerku, odvedou zase oni svým vnoučatům. :-)) */
Víš, já dnes hledám každý řádek psaný mými předky. Nacházím jich málo. A ty, co mám, jsou jakýmsi pojítkem mezi nimi a mnou. Jsou to s nimi nezemřelé myšlenky, oni sami. A tak bych své myšlenky, mne samého chtěl předat mým potomkům. A kdyby to šlo, hezky napsané. Takže kritizujte... Budu vděčný. Za každou dobru poznámku.
děd Ed :-)
Marcela.K.
23. 10. 2008
Kaleidoskop: Jen to ne! Holčička je jak v povídce, tak v reálu v pohodě.
Díky za zastavení.
Tvůj děd Ed :-)
Kaleidoskop
16. 10. 2008
Katurgiro: Nevím, ale zrovna mne zvali do jednoho, kde je mrtvo jako na hřbitově. Vlezl jsem tam, a mrazí mne z toho. O Vás jsem slyšel, kdekdo pěje na Vaši adresu chvalozpěvy. A taky slyším: Tam bys neobstál, tam jsou jen sami chlapáci. No tak jsem to zkusil. A už to pociťuji - u dalšího textu. Bijí mne. Auuu! :-)))
"nezve mne, jako jiné" - ? Server je zcela otevřený, setkal ses s tím, že by sem byl někdo pozván? Myslím, že nikdy nešlo o nic oficiálního.
A já bych byl zase rád,
kdyby má vnučka dovedla
jako Ty, Julie,
všecky své myšlenky zveršovat.
Já vnučku vlastně mám.
A povídky, co píšu, jsou pro ni.
Aby, až tady nebudu,
mohla si v nich číst a tak,
budu s ní navždy.
I když ze mne zbude jen popel a prach.
Děkuji, že sis mne všiml. Zda mám na víc? To ať posuzují jiní.
Váš server má jméno. A nezve mne, jako jiné. Tak se sem pozvu sám.
Jsem si plně vědom hodnot i nedostatků povídek typu Vůně života. Myslím, že jsem psal i docela jinak a na vyšší literární úrovni. Ale píšu tak, jak život své témata přináší - jednou je téma plýtké či velice prosté a banální, jindy se podaří najít perličku.
Doufám, že Vašemu serveru neudělám příliš ostudy.
Tvůj děd Ed :-)
V prologu jsi to řekl sám :) Ale garantuju ti, že tu s podobnými "laskavými" povídkami můžeš sklízet značné úspěchy, jen co tě čtenáři zaregistrují. A třeba máš i na víc a získáme solidního povídkáře.
*