Procitnutí

C G a a7 
Letní ráno louky rosou chladí 
F e d G 
Slunce, který vyjde, dá jim zlatej rám 
C E7 a a7 
probuzení ptáci flétny ladí, ve větvích 
F e7 G C F, C 
a já jejich písně poslouchám. 

Kolikrát jsem tenhle obraz vídal 
na cestách do bájné země zázraků 
protože jsem často cesty střídal, byl jsem sám 
volný jako pastýř oblaků. 

Život můj byl jedno velký snění 
bez cíle jsem bloudil s písní prastarou 
hledat štěstí tam kde právě není, k sehnání 
to je osud snílků s kytarou. 

Procitnul jsem, když jsem potkal tebe 
na cestách se občas lidé scházejí 
pak jsem viděl ve tvých očích nebe, plný hvězd 
nekonečný vesmír nadějí. 

Vlasy už mám delší o pár pátků 
o vesmírných dálkách se mi nesnívá 
nezpívám už písně o pozlátku, teď už vím 
že se štěstí v lásce ukrývá.