Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlakala
Výběr: Print
01. 11. 2008
8
9
2036
Maryčka Magdonová
u hrobu,
matky - otca,
plakala ticho,
bez vzlykov - sĺz
plakala včera,
plakala dnes,
keď dávala
na chladný mramor
kytičku z hviezd.
Večerom,
v prítmi,
ku noci
samučká - sama,
uprostred iných
pobiedných
z úzadia hrobov.
A v popredí stál
s fajkou
sám najvyšší,
z dediny,
Maryčky Magdonovej - pán,
bez citov,
bez kuska nehy
i on,
na hroby svojích,
čo najväčšie,
vence tam - kládol,
nie pre mŕtvych,
ale pre živých,
pre oči
svojich
z biedy - sluhov.
9 názorů
Johann Wolfgang Mária Amadovič
05. 11. 2008
Skvělé! A možná, kdybys chvilku postál u peřejí řeky Ostravice, ve kterých podle pověsti Maryčka ukončila svůj život, napsal bys ještě další verše. Ta řeka tam je dravá, divoká, nehučí, ale řve v těch peřejích, jde z té vody a toho kotle, ve kterém se točí, taková energie a taková síla... Jeď se tam někdy podívat, tenhle pocit určitě budeš mít taky (a to i za jasného letního dne), protože jsi duše vnímavá.
*t