Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pornoloupež

Výběr: G_B_Show
03. 11. 2008
25
42
5523

Středně zkurvenej den. Za oknem cáká déšť. Ze sna mě vzbudila třeštivá bílá mlha, chytla mě za frňák a trochu podusila.. uf.. useknutej sen odpadl jako ocas ještěrky. Vzpírám se na posteli na loktech a pozoruji háďata deště, jak se plazí po skle. Mám skelnej pohled. Vedle mě spinká má žena a malej pejsek. Žena se ze sna usmívá. Pejsek, kilo devadesát, vydává příšerný randál, jakoby tam chrápal rotvajler, taky tak dunivě chodí. Ve bdění je strašně vážná, hlídá a sedá si jako vlčák, a je to empatický stvoření. Když se chtějí lidi milovat, zaleze si do domečku pro kočky, kterej jsem jednou v noci přitáhl nevím odkud.

Všichni spí. Já jsem přeodpočatej, v hlavě mi duní a nevím co dělat. Dolévám si včerejší víno a mixuju si ho vodou, abych rozředil tu kyslost, abych rozředil trapnej smutek, co mám dnes v sobě. V kombinaci s cigaretou se začnu cítit lépe.

Zima byla příšerná. S mojí milou jsme projeli docela solidní obnos peněz a najednou jsme byli na mizině, spadli jsme z hrozný vejšky přímo na prdel a nikdo neměl práci a nikdo neměl náladu a nic. A mě se nechtělo mezi věčně nasraný dělníky, totálně pro mě ztratili kouzlo. Nechtělo se mi vracet tam kde už jsem byl, přesto jsem v krátkém sledu zkusil kulisáka v opeře, obsluhu v billiardový herně a ranní roznášku novin. Ale v opeře byli samý zoufalci, deklasovaní jedinci, laciní alkáči, chyběla tam kultura týhle profese, jak jsem to znal z nároďáku. Nebyl tam smích. Jen lopota a smrad potu, hnusně kontrastující s vůní šatů zpěvaček. Který nám to dávaly sežrat a režiséři si na zkouškách vymýšleli nesmysly.

Večer o pauze jsme se převlékli do civilu a to bylo o trochu lepší. Stavily se za námi dvě cizí ženy na cígo (kouřilo se jen u nás v kulisáckým kutlochu) a daly se s námi do řeči, první citlivý bytosti v tom stánku srdceryvnosti. A my se trochu uklidnili a bylo nám fajn. Když odešly, dozvěděl jsem se, že jsou to prostituky hostující v Carmen. Pak inspice zahlásila proměnu uvnitř představení a my se dostavili dřív a zírali jsme škvírama v šálách na ty dvě divy s odhalenýma prsama, jak se nenuceně pohybují a tančí a skutečně... byly to hvězdy. Pak někdo řekl „jedem“ a my zatlačili do třítunový stěny a vjeli na jeviště, kde se nám okamžitě zasekly kolečka, mýho partáka to vzalo za rukáv a jak vtančil na scénu, inspicient zařval: „kurva, vy lemplové!“ a tak hrozně škaredě se na nás podíval (vždycky jsme za všechno mohli) a ve mně se něco zlomilo, otočil jsem se na kramfleku a vypadl odtamtud, navždy.

V billiardový herně jsem vydržel den a z těch ruskejch kurev, moldavskejch čubek a uzbekistánskejch děvek mi bylo zle a z přiblblejch mafiánků bez úrovně mi bylo zle a příběhy který mi tam vyprávěli zaměstanci byli depresivní a chmurné. Dveře šly otvírat jen dovnitř, nazpátek to bylo na zvonek a tak jste se tam cítili jako v kriminále. „tak dobře, výplatu mi prosím pošlete poštou, sbohem!“ Vypadl jsem na ulici a dýchal jsem a dýchal. Teď, když na to vzpomínám, bylo to horší než archeologický vykopávky v lednu...

Roznáška novin byla v pořádku, povstal jsem ve čtyři a liduprázdným žižkovem jsem se dostavil do takovýho sklepa, kde nám předali noviny, dopisy, letáky. My to všechno nacpali do vozítka RVHP a vyrazili udělat rajón. Byl jsem přidělenej k jedný starší paní, která tam makala deset let a s tou se hezky povídalo a chodila dábelsky rychle, Za dvě hoďky jsme bývali hotoví a ona mi četla z pochodníku a já jsem vybíhal schody a otvíral domy. Pochodník byl seznam a plán ulic i s jmény adresátů a bez něho jste byli pěkně v prdeli. Jednomu maníkovi se podařilo ho vstrčit s novinama do zamčený schránky, někde na začátku trasy a zbláznil se, skutečně, nechal vozík na ulici a utekl. My jsme mašírovali dál, Domažlická, Chelčického, Malešická, V Domově…

Pak asi za týden jsem se měl naučit svojí trasu, měl jsem dostat vlastní rajón! Jenže ta osoba to pochopila, že má být vyměněna. Byl to muž kolem pětatřiceti, kterej vypadal že ještě nešoustal. Zablokovaná touha se mu drala kůží ven a nechávala po sobě uhrákovitý krátery. Strašně se v tom sklepě rozčílil a křičel něco o elitářství (znal mě nějak blíž?) a já tam seděl v elegantním dlouhým flaušáku a jelenicových rukavicích a kouřil Pall Mallky a do toho vešla taková hezká cikánka ze který bylo cítit pití a milování včerejší noci a ve dveřích se omlouvala, že se zapoměla učesat a chlápek řval na šéfa a šéf zase na něho a znělo to jako: „ půjde s tebou!“ „NEPůJDE!!!“ „Půjde s tebou…“

A tak jsem vstal a řekl šéfovi ať mě laskavě nezaplítá do svých vnitropodnikových sraček a že jdu do prdele, navždy. Jak jsem odcházel, na zádech jsem ucítil smutný pohled tý cikánky. Tak a bylo to, při nejlepší vůli to nešlo, byl jsem nezařaditelnej, ztracenej, přitom jsem chtěl jenom dělat svoji práci a aby se do mě nikdo nesral, chtěl jsem samotu anebo klid uvnitř kolektivu, ale to jsem chtěl moc. Přitom jsem si vybíral džoby, který nikdo jinej nechtěl a můj přístup byl zenovej a pokornej, ale nasrat. Tu máš. Vypadal jsem nadřazeně, příliš dobře, byl jsem odsouzenej a nevěděl jsem za co… a pak mi to skočilo jako kočka na hlavu a dráplo mě to do mozku a byl to vztek a hrdost pošpiněná světskejma sračkama.

Vyskočil jsem z postele. Bejvalej sportovec. Pravej bek v týmu s Markem Kuličem. Vítěz běhu rudý hvězdy v roce 85 a vytočil jsem piruetu a protáhl jsem si třísla jak mě to naučili na atletice. Plavným krokem jsem přešel k šupleti se spodním prádlem mojí ženy a nahmatal na jeho dně těžký chladný předmět.. Pistoli jsem vytáhl, zajistil pojistkou a sedl si na postel. Čuměl jsem na její hlaveň a vybavila se mě poutka která si Raskolnikov všil do podšívky kabátu a přikládal jim zvláštní pozornost, pak za ně zasunul sekyru. Má zbraň nevypadala moc hrozivě, zato jsem měl děsivej výraz. Hladovej krvelačnej skunk, ohrnul jsem si rty nazpět přez svoje tesáky, oblékl se a vypadl ven.

Zločin je vzrušující, je něco na způsob tvorby, jako tanec, zrealizovanej scénář.. Na ulici žena s tlustým dalmatýnem na mě zazírala, byla od nás z domu, poznala mě a kdyby se zahleděla pořádně, volala by policii. Špička hlavně mě tlačila do ptáka. Dvakrát jsem obešel blok abych se nepohyboval poblíž v inkriminovanou dobu. Už jsem se viděl jak umlacuji svědkyni v jejím smutném staropanenském bytě a její černobílý milenec mě odkusuje z prdele corpus delicti.

Moje trafika měla vzadu video půjčovnu, hroznej brak, porno převládalo. Vešel jsem dovnitř, stěží jsem pohlédl na tu fůrii, který to patřilo a zaplul tam, všechny herečky z přebalů na mě hleděly. Nadechl jsem se a zatnul svalstvo na zadku, což je nejlepší způsob jak se zbavit trémy, jak mě to naučili v dramatickým kroužku. Odjistil jsem pojistku tý svojí bambitky, vytáhl si límec šíleně vysoko a omotal si hlavu šálou, vypadal jsem jako veterán z první světový. Pak do jejího zornýho pole vešla hlaveň a pak pažba, moje prsty, má paže, ach bože! Paříž našpulila rty a já ji přitáhl k sobě…

Zařval jsem: „Prachy! Hned! Sem!“ podal jsem ji igelitku Albert, ale ženština se zatvářila bojovně. Uražte je, skousnou to, ubližte jim fyzicky, přejdou to, ale nikdy jim nesahejte na majeteček. „Ani hovno mladej!“ No jo no, byl jsem na žižkově, místňáci jsou hrozně od rány. Já taky. Zmáčknul jsem to, skutečně jsem to zmáčkl, vyšla rána, která mě okamžitě ohlušila, totálně. Jakási titěrná nábojnice jí cvrnkla o rameno a upadla na zem, ženská omdlela. místnost se zahalila smradem, oči mi začali slzet ---- pak mi to došlo: V bazaru se mnou vyjebali a prodali mi plynovku! „Zkurvený zavilý žižkováci!“ zavyl jsem. Potom již zpola paralyzovanej jsem se nahrnul za pult a třísknul do kassy. Dvě tisícovky, pár stovek a jedno kovový pade, strčil jsem to do igelitky, sběhl ještě vedle a nahrnul tam kupu porna, pak jsem kašlající vyklopýtal na ulici a dýchal a dýchal.

Kurva. ani nebylo jít kam si ho vyhonit. Na ulici jsem instikivně zamířil nahoru, švihal jsem po tom pražským Montmartru. hluchej jako poleno, voči rudý, vypadal jsem jako sčichanej techem, dva fízlové prošli kolem a nechali TO bejt. Mysleli si, že jsem nějaká místní postavička... vůbec netušili jakej jsem gigant.

 


42 názorů

Luzz
21. 09. 2021
Dát tip

jo, energii / dynamiku ta povídka má... podobně jako Damienovy texty... ale v té rovině vyjadřování se to trochu liší. jasně, je to obojí expresivní a tak, ale Damien mi přišel jaksi přirozenější a ty jeho básně i tak nějak zručněji balancovaly na té hraně - je to ještě vtipný a únosný -/- je to otravný, křiklavý... ale je možný, že kdybych od něj četla nějakou delší prózu, tak mě to bavit nebude.


Luzz
21. 09. 2021
Dát tip

dík, fusko, za avi, ve srovnání se současnou produkcí je to takový osvěžení, člověk si odpočine od místních dojemných historek... ale delší text takto napsanej by mě asi nebavil, vlastně i tu jsem přibližně v půlce už ztrácela pozornost; způsob, jakým je to psaný, se mi docela rychle omrzel... místy prvoplánový (jakoby se autor tlačil do stylu, kterej mu až tak nesedí, ale nevím, neznám), místy přecpaný (jakoby autor chtěl na malým prostoru říct všechno a ještě něco navíc). ale příběh to je docela úsměvnej.


zlý_mýval
06. 03. 2010
Dát tip
Jedním dechem* Úplnej Buk

ty jsem bohužel střelil větnamcům, ty jsou po péčku jak divý hochu..

pozorovatel
20. 02. 2009
Dát tip
já myslel pornoloupež... máš ještě ty videa?

zkurvený džoby

pozorovatel
20. 02. 2009
Dát tip
co tě čeká?

jo asi jo, je to taková sebepěsťovka, každopádně hnus to byl solidní, třebaže poetickej, když si pomyslím, že mě to zase čeká, blinkal bych..

pozorovatel
20. 02. 2009
Dát tip
už jsem se bál, že to bude nudně autobiograficky terapeutický a ono vlastně hezky sebekritický úderný

tahle povídka je dost stará, přepsaná nedávno znovu a opisuje takový zatuchlý zapomenutý období, život byl tehdy vulgární až hrůza, každopádně díky teda...

domin.go
02. 02. 2009
Dát tip
Dobrý. Pořád mi vadí ta prvoplánová vulgárnost v místech, která by šla opsat elegantněji a mělo by to větší účinek. Ale to ti nemá cenu říkat, protože prostě takhle psát budeš.

děkuju za kritiku, která správně řeže a bavila mě.. samo taky za tipec..*

NePoe_ta
16. 11. 2008
Dát tip
Až vyválčím kousek svobodného prostoru, udělám si v koutku červenou knihovnu, takový koutek rudé intimity, a túdlenctu založím do mezaninu. Beru sekeru, jen co ji vykopu holejma ... Text vitální, se musí nechat, ač sem-tam lehce poškrábaný jako vinylová deska drhnoucí pod jehlou :) Není můj kotlík guláše, však žádné nazdraví dosud nikoho neuhranulu -t-

zase na druhou stranu, některá spojení jsou zas solidní a ve tvém stylu:)

jako joo, ale: některá spojení vkonstruovaná jako za komančů (které jsem dík Bohu vědomě nezažil), "zasekli kolečka" ja tohle jsem zvyklý pouze u jednoho kámoše z praiské (severní slezsko) a to je takový klacek, že už ho nikdo nikdy v životě nepřeučí, ale jinak jsem na to poměrně alergický.. ale je dost blbé, když tě při tomhle lidi srovnávají s bukem.. mají pravdu, ale právě že ty taky.. jakože až na ty detaily (pro mě podstatné) celkem zase velice solidní.. prostě klasika:) T*

Ahoj Patchees! fajn teda díky, rád Tě tu zas vidím..**

Patcheesa
10. 11. 2008
Dát tip
podotýkám, že je to klasicky drsně něžné... takže klub, ju?

Patcheesa
10. 11. 2008
Dát tip
heleme se povídka! a jaká! maucta Vindy, potřebovala jsem si zase přečíst něco od tebe, protože to prostě chápu tak nějak vnitřně. *

ruprecht
06. 11. 2008
Dát tip
válíš, bandito! *

tak tedy děkuju velmi Farte..* placatá pěna v septiku! jo-o! skvělej výraz.. taky díky za ty požitky, skutečně je to ranec slov.. příště to trochu ořežu buk nebuk anebo se dám na hajku: potkal jsem Farta v pasáži metro z bedničky nad námi zpíval Kurt*

Fart
05. 11. 2008
Dát tip
... jo, je to vystřižený jako z partesu ... i když dlouhý, ... o to víc pro mě stravitelný ... / *- ... málokdy jdu do dlouhých textů - většinou totiž uvíznou v žabinci slov ... ale tohle je OK - svižnej děj a realita kterou dobře znám ... takže dávám si hvězdičku za výdrž ...*-, a tobě TP za zážitek spolu s užitkem, prožitkem a požitkem ... :-)) /BUk - neBuk ... /

Fart
05. 11. 2008
Dát tip
. * když se člověk zvedne z průměru, ... ... měl by být na to náležitě pyšnej, už nejsem jako vy, placatá pěna v septiku začínám růst do vejšky, ... volové ... na vašem pozadí vypadám už dnes jako hora ... vysoká jako hovno ... ... pro začátek ... * .

proboha snad to nechceš číst celý!? podívej se na kaospilota to je performer :) zahoď přehled a erudici a jednoduše tipuj* hahahaha

sidonia
04. 11. 2008
Dát tip
já to dočtu!!

DaNdÝ
03. 11. 2008
Dát tip
teda už sem to určitě předtím někdy čet, ale což, klidně znovu a rád, na začátku mi nevim přesně proč nějak haprovala při čtení ta pasáž se psem, to jen taková blbost

:) děkuju moorgaane *

moorgaan
03. 11. 2008
Dát tip
sakra pises cim dal delsi a delsi, za chvili si budu muset jen tebe vyhradit jeden vecer.-)) ale je to skvely!!../**

Johano fajn, díky za upřímnost, budu rád když se vrátíš..* kaosi tak TOHLE je vono! *********************** a tohle taky, díky suksuk*

vorono Hábere Levi Wankere děkuju Evile jasný.. nic novýho pod sluncem, já tu tuhle věc už měl ale pak se mi nějak rozpadl text v tom šíleným texťáku a já to celý přepsal a vrátil, obsahově to je Buk / i když jsem to skoro celý zažil/, stylově nikoliv si myslím, a jinak duševně jsem kriminálník, hehehe

Levi
03. 11. 2008
Dát tip
paráda... t

Háber
03. 11. 2008
Dát tip
...vcelku ulahodilo:)*

čte se na jeden zátah..prožila jsem si to s Tebou..dnešní svět cítím podobně --- bombastický dílo --- za to vše TIP*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru