Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Proč ženy pláčou
datum / id07.11.2008 / 301583Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategorieO ženách
zobrazeno3480x
počet tipů12
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
I když o ženách píši, i když se je snažím pochopit, přiznávám, že je chápu stejně málo, jako tehdá, když jsem poprvé přišel na to, že holčičky jsou jiné než my, kluci. A to bylo hodně dávno.
Povídka vznikla v sázce. Vsadil jsem se s kolegou, že se dá pro vyučování češtiny pro cizince napsat čtivý text, jenž by obsahoval nudné, odborné výrazy, třeba z oblasti medicíny. Jak myslíte, vyhrál jsem sázku?
Proč ženy pláčou
Když jsem přišel domů, bylo už tma. Manželka ležela v posteli.
"Jsi nemocná?" zeptal jsem se jí.
"Ne, dělám gymnastiku," odpověděla a zavřela oči. Pak otevřela jedno oko a řekla:
"Večeře je na sporáku." 
"Můžu ti něco přinést?" špitnul jsem.
"Například co?"
"Nějaký prášek... nebo ti mám zavolat doktora?"
"Prášek!" rozkázala.
Přinesl jsem z koupelny krabičku tabletek a sklenici vody.
"Aničko?" řekl jsem potichu a podržel jí tabletku před ústy. Vzala ji do prstů.
"Co je to?" řekla.
"Copak já vím? Tohle vždycky bereš..."
"Co?" vykřikla, "chceš mě otrávit?"
"Na bolesti hlavy, při onemocněních s horečkou..." snažil jsem se přečíst na krabičce. Mrštila po mně tou tabletkou a obrátila se na druhý bok. Pryč ode mne. Trefila mou plešinu.
Sedl jsem si k ní na postel.
 
"Ani, co je ti?" zeptal jsem se tak jemně, jak jsem to jen dovedl. Nic. Ale potom, když už ticho bylo nesnesitelné, zvedla se, a pevně mě objala.
"Já žádné tabletky nepotřebuju," zašeptala mi do ucha a přitiskla se ještě pevněji.
 
Za jejími zády jsem se podíval na mé náramkové hodinky - bylo půl jedenácté. Její vlasy byly tmavé jako tehdá, před tolika lety, i jejich vůně zůstala. Ale toho večera voněly přece jenom trochu jinak. Cítil jsem sůl. Polštář byl mokrý.
 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.01.2012 08:39:29Edvin1
Eza:
Vím. Doufal jsem, že si to mé milé nemnohé čtenářky doplní.
Domyslely, což mne těší.
Ed

P.S.: "V povídce je důležitější to, co nenapíšeme, než to, co napíšeme," řekl jeden chytrý autor.
08.01.2012 19:37:52Eza
Edvin: Proniknout hlouběji do nitra
ženské duše se ti podařilo!!! Ale zdaleka ne na dno.

Proniknout na dno (skoro každé) ženské duše by znamenalo pochopit, že ženy nepláčou, protože se manžel opozdí, nýbrž že se obávají, že důvod opožďování je ten, který jednou zničí jejich lásku, naruší kompletně vztah a důvěru.
06.01.2012 10:50:02Edvin1
Díky, Rášku, i já si myslím, že v ní se mi podařilo proniknout hlouběji do nitra ženské duše. Ale, žel, ne každý mne pochopil. Co ženám vadí klouzá dost po povrchu, ale je polopatičtější, a tím pro mnohé sympatičtější (protože pochopitelnější).
Ed
06.01.2012 08:48:33Rášek
To je nádherná povídka; jen náznaky a přitom je v ní tolik řečeného...

PS: "Co ženám vadí" není lepší :o)
15.06.2010 17:06:38Bíša
Napsáno skvěle! Ženy jsou muži po tisíciletí nepoznané...
08.01.2010 15:41:54Edvin1
čekanko, pokud se Ti tahle povídečka líbila, tak se příležitostně mrkni i na Co ženám vadí. Je lepší.
Díky.
08.01.2010 15:39:50čekanka
:o))to nemění nic na tom, že má moc hezké jméno.
08.01.2010 15:37:17Edvin1
Čekanka: Vzteká se, že naše realita je na hony vzdálená mým poetickým výronům.
Díky za návštěvu.
dědEd :-)
08.01.2010 15:25:56čekanka
Anička je hezké jméno. Už nepláče?
13.12.2008 18:17:32Toscana
Společný čas přináší společné zážitky, které jsou poutem mezi dvěma lidmi, protože následně se od toho odvozují i společné vzpomínky. Když je málo společného času a zážitků, ti dva už jsou pak jen jako Scylla a Charybda - jen o sebe občas praští, jinak jsou každý samostatným ostrovem vzdáleným tomu druhému - a to je obrovský malér i důvod k ženským slzám; ty jsou výrazem smutku a stesku, kterým přeteče ženská duše... Na to se fakt léky v lékárničce najít nedají.
*t

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.