o sobě

A kdybych věděla

že to mohlo být naposled

řekla bych ti

že jsem příliš velké dítě na to

abych se mohla dál tvářit

že tomu rozumím

že souhlasím

svraštit obočí

a pokyvovat hlavou

ano je to tak ano chápu

ano nedá se nic dělat

kdybych to věděla

řekla bych ti ještě

něco o chůzi při které

jedna noha podkopává druhou

něco o prachu

z pod postele až na zádech

něco o naléhavých vzkazech

těsných pokojů tady v brně

o potřebě klidného spaní

mých sousedů

něco o střepech mezi prsty

něco o obrazech

rozebraných pod obraz

něco o nemožnosti cokoliv

vypovědět vykřičet vydrápat do zdi

něco o kráse

které jsem už zažila tolik

že by to stačilo na celý život

tudíž už se nedá nic očekávat

něco o volání záchranky

naproti železářství

něco o tom šíleném strachu

že to nezvládnu

a že to bude asi moje vina

něco o listech

co se lepily na silnici

jako její vlasy a trocha krve

něco o jejím jménu

které neznám

něco o tom že jsou dny

jako každé jiné

těžké k nepřežití

něco o lidech co už nepotkám

a zkouším je hledat

a oni jsou jiní

nebo nejsou vůbec

něco o lidech kteří mi ukázali

že ve skutečnosti můžeš tolik

že z toho až mrazí

něco o tom jaký je svět

z kopce nad brnem

když se na něj dívám

tvýma očima

a všechno v tu chvíli

dokážu odpustit