Obrození

Nebudu přemýšlet a v této chvíli ani není třeba, zasáhla mě ta zpráva rovnou u oběda... 18. 11. 2006

Nikdy víc ti oči nesvítily!
Přišel tvůj velký den
a stal se z tebe porodník,
na spáncích ti naskočily žíly,
život tě obrátil z rubu na líc,
tak jak to má být.

Není to podvodník,
ví, že máš na víc
a učí tě žít.

Dnes jsi mi daroval dceru
a vložil do klína
v nemocničním šeru
své dítě – moji první vnučku.

Zázrak!
Jsi nádherná!
Kus mého těla,
číše mé krve,
co vesmír obletěla...

S pravidelností vteřin,
dnů, roků a generací
přichází obrození,
duchovní zrání
nového početí, člověka, světa...

Jak bumerang vše se k nám vrací.
Neohlížej se pozpátku!

Jako dík poslední věta,
co patří jenom vám

Obě nás miluješ,
zhlížíš se ve mně jako v zrcátku,
ale vidíš se jenom v ní,

já ve vás dvou
se poznávám...

---