Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
drak Sekretus a víla Amálka.. intermezzo.. zastaveníčko u Tří medvídků 2/2..
datum / id23.11.2008 / 303129Vytisknout |
autorRabb
kategoriePohádky
zobrazeno2105x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
z předešlých událostí:
drak Sekretus a víla Amálka se vydali na dlouhou a strastiplnou cestu, na jejímž konci by mělo být svržení krutého pohádkovládce Zuny a svoboda všech pohádkových postav. Sluncem spálená Amálka požadovala po drakovi, jestli by náhodou nemohli zastavit pro pár opalovacích krémů. Drak souhlasil. Již před přistáním si všimli malého domečku U tří medvídků na okraji lesa. Drak Sekretus na zemi nešťastnou náhodou podpálil slaměné obydlí jednoho ze tří prasátek, která se oprávněně obávala zlého vlka. A čuňata se rozhodla pomstít. Draku Sekretovi a víle Amálce nezbylo než doufat, že jsou tři medvídci z domečku doma...
----
první část druhého dílu: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=246610
drak Sekretus a víla Amálka.. intermezzo.. zastaveníčko u Tří medvídků 2/2..

.
.
.
Bili do dveří hlava nehlava, ale nikdo neotevíral. Zrovna když pohádková postava potřebuje vyváznout ze záludnosti zápletky a udatný princ není nikde poblíž, musí přijít bota. Dobře ukrytý klíč od věže princezny, dávno plešatý děd vševěd. V tomto případě medvědí rodinka, místo, aby se podivovala nad tím, kdo že jim to ujedl kaše, rozbil židličku a spí v postýlce, s největší pravděpodobností ukecávají u lesní cesty dědečka Hříbečka. Dědo, můžeme si ještě něco přát?
  Tři šílená prasátka dávno opustila stíny lesa a hnala se po cestičce, sliny jim kapaly od rypáčků a při každém kroku naštvaně chrochtla. Už jen pár kroků. Pila ve vzduchu nachystaná k říznutí, čuně neváhající použít zednickou lžíci, ochotné položit život za spálený domeček druha.
  Další údery do dveří. Dřevěná chaloupka se celá třásla, hluk vyplašil divokou zvěř a... a najednou se dveře otevřely. Drak i víla bez pozdravu a pozvání vtrhli dovnitř, odstrčili hostitele, krtečka v kalhotkách (asi byl dům na prodej a medvídci se odstěhovali), a zabouchli dveře na poslední chvíli. Po zapadnutí závory se ozval dunivý náraz. A po něm v rychlém sledu další dva.
  "Však my si na vás počkáme, chrocht, pokud se k vám nedostaneme," kvičela prasátka bolestí, "jednou budete mít hlad a jediná bramborová políčka široko daleko máme my!"
  "To je pravda!" Podotkl krteček.

Víla si lehla ke krbu a schoulila se do klubíčka. Úpal v kombinaci s šokem, nic moc. Nevnímala. Sledovala plameny a poslouchala praskání dřeva. To drak, ten je jinýho kalibru. Dvakrát třikrát se zhluboka nadechl, dobyvačné pokusy ignoroval a již přemýšlel nad řešením situace.
  Možná bychom mohli využít zadní východ a nepozorovaně zdrhnout. Amálku bych vzal do zubů, však už máme praxi a pak ji někde v úkrytu uklidnil. No. To by asi nešlo. Drak si představil sebe, několika tunový kolos, jak nepozorovaně opouští scénu. Nemožné. Nemožné. Co teď?
  Amálka se stále třásla zimou, i když se jí doutnalo z tenisek. Neodbytná prasátka tloukla do dveří a tloukla až ze dřeva vyletěla sprška třísek a v otvoru
se objevila zednická lžíce. Tahle chaloupka nás dlouho neuchrání, pomyslel si drak a rozhlédl se po místnosti po něčem, co by mohlo být ku prospěchu. Policejní pendrek, atomovka, cokoliv. Uprostřed místnosti byly tři židličky zasunuté pod stolem, jen jedna měla rozbitou nožičku. Na stole misky, v nich kouřící kaše. Z jedné ujedeno. Jedny zavřené dveře s cedulkou nerušit. Někdo tu má hluboký spánek, jen co je pravda! A, ano, konečně si drak všiml krtečka v kalhotkách se šlemi a s malým rýčkem v kapsičce.
  "Hej, slepče," oslovil krtečka drak, "jak se odsud dostaneme?"
  "Nejsem slepý!" Rozčiloval se kalhotkář. "A co tady vůbec chcete?! Odveďte si ty puberťáky, co mi tu ničí dveře!"
  "Klídek, skrčku, ať slepý nebo ne, víš o nějaké únikové cestě?" Tázal se znovu drak, když bral do zubů bezvládnou Amálku. Na zásady slušného vychování a slušné komunikace drak zrovna nemyslel a krtečkovo rozčílení považoval za jeho charakteristický rys osobnosti. A měl pravdu.
  "Vím, a pomohu vám! Rád pomohu! Dostanu vás odsud, pak otevřu dveře a těm mladíkům vše vysvětlím. Když zjistí, že tu nejste, určitě se usmějí a zase odejdou, no ne?"
  "Určitě," souhlasil drak, ale kdesi hluboko už se s krtkem nadobro loučil. Z přihrádky stolu nepozorovaně šlohl opalovací krém, třicítku, a dvě plata Paralenů. Už je to doba, co si tu kouzelnou tabletku dal naposledy. A tik v oku se zase vracel.

  Krteček vytáhl malý rýček a začal kopat. Pravda, dalo mu spoustu práce udělat tak rozměrnou noru, aby se do ní dostal i tlustý drak, ale nakonec to dokázal. Kopal a kopal až se prokopal asi dvacet metrů od domečku a dostal tak draka a vílu na svobodu. Drak poděkoval, radostí ze záchrany šlehal plameny a tak, když usoudil, že by mohl nebohého krtečka upálit, zamáchal křídly a vydal se opět na cestu do Zkrachovalého království.
  A o tom, zda krteček střet s prasátky přečkal s úsměvem, jak se naivně domníval, se, děti, dozvíte zase v jiné pohádce.


  (pokračování někdy příště)
.
.
.

.
.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.02.2009 22:19:14Milly
:-) má oblíbená pohádka...... -t-
24.11.2008 09:28:54Deepness
:-) potešilo po ránu *
23.11.2008 23:48:39Pomerančová
:-)
prima
23.11.2008 22:26:21Zlý_wětry_vod_řeky
jo.. nějakou takovouhle ********* jsem dneska potřeboval...
děkuju*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.