Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nový život - závěr

24. 11. 2008
4
14
2352
Autor
macecha

                                                                                                            Z á v ě r

     Když si vyřídila všechny formality, dostala razítko do občanky, vyzvedla peníze, odešla z divadla, ani se s nikým nerozloučila.  Těžko by vysvětlovala, proč tak najednou odchází, když všichni její spolupracovníci věděli, že měla svoji práci ráda. Koupila si něco málo k jídlu, odjela do ubytovny a zabalila si. Byla unavená, tak se osprchovala a lehla si i přesto, že bylo do večera ještě daleko. Spala až do rána. Protože měla vše přichystáno, po nezbytné hygieně a úklidu pokoje, zamkla dveře a odevzdala klíče správci. Ten se nestačil divit, ale nechtěla mu nic vysvětlovat, jen mu řekla "jdu na lepší" a šla na zastávku autobusu. Za hodinu jí jel vlak domů, už se nemohla dočkat, až bude z tohoto prokletého místa pryč. A tady chtěla začít nový život. Myslela si, že jí tu bude lépe, než doma. A potkalo ji to nejhorší, co může ženu potkat. Chtěla na to zapomenout. V duchu úpěla : "Jano, proč jsi mne tu nechala samotnou?"

     Za tři měsíce zjistila, že je těhotná. Byla překvapená, žádné potíže neměla a její ženské záležitosti, ty byly vždy nepravidelné, byla hodně nevyspělá. Dokonce ani při vstupní prohlídce do nového zaměstnání, lékařka nic nepoznala. Ale, to asi proto, že Máša šla do práce ihned, jak dorazila domů a měla štěstí i v tom, že si hned našla podnájem.  Protože pocházela ze sociálně slabé rodiny, nabízeli jí interupci. Dlouho se rozmýšlela, nakonec to odmítla a rozhodla se, že to dítě vychová, že ho bude milovat. Ono přece nemohlo za to, co se jí stalo! Teď bydlela v podnájmu, měla docela dobrou práci, dělala vrchní, i peněz měla dostatek, věřila si, že dítěti nebude nic scházet.  Čekaly ji krušné chvíle, hlavně u porodu, který nebyl snadný, kde musela lhát o tom, kdo je otec, řekla prostě, že to byl sex na jednu noc a že se ho na jméno neptala, také se na ni potom podle toho dívali. Hlavním pro ni bylo, že se jí narodilo zdravé dítě, syn.  To, co prožívala v té době coby svobodná matka, to si nikdo v dnešní době, kdy je to normální, neumí ani představit. Vše vydržela, syna vychovávala do jeho pěti let sama a pak se vdala a její muž mu dal své jméno. Neadoptoval ho a proto v jeho rodném listě stále jméno otce chybělo. Když mu bylo patnáct, musela mu říci, že jméno jeho otce nezná. A dál mu to již nevysvětlovala, ale věděla, že ji od té doby svým způsobem nenávidí. Nemohla mu přece říci, jak přišel na svět. Nechtěla ho ranit a tak radši trpěla sama , rozmazlovala ho, dala mu vše a víc, než měly ostatní děti, jen aby mu nic nechybělo. Cítila se vším vinna.

     Po deseti letech manželství se rozvedla, nedělalo to dobrotu, manžel si nikdy nenašel cestu k jejímu synovi, chtěl vlastní děti, ona mu je dát nemohla, po té příhodě a po těžkém porodu, již další děti mít nemohla. A tak žije sama . Není schopna navázat jakýkovi vztah. Bojí se, že by to nezvládla. Každý večer se modlí, aby jí dal Pán sílu, aby svého syna milovala i přesto, že on ji nenávidí, aby snad někdy mohla obejmout své vnuky. Ve skrytu duše však ví,že je to jen její zbožné přání. Ale, jak se říká "naděje, ta umírá poslední!" A tak stále doufá, potají pláče, říká si, že to vše zvládne, ale přitom se cítí strašně osamělá a už tuto skutečnost nedokáže změnit.

      Uspokojuje ji jedině  pomyšlení, že syna vychovala k samostatnosti, vystudoval, založil si rodinu o kterou se stará dobře. Přesto se nemůže zbavit myšlenky , že od svého otce dostal do vínku krutost a bezcitnost. Takový je však život a protože nic netrvá věčně, i ona jednou najde klid, po kterém tak touží.

14 názorů

macecha
25. 11. 2008
Dát tip
Robinie - přeji Ti, aby láska dětí vydržela. Jsem ráda, že jsi šťastná. Samozřejmě ná každý nárok na svůj názor. Jsem ráda, že Vás příběh zaujal a donutil k přemýšlení.

Robinia
25. 11. 2008
Dát tip
Dostala jsem avi od Diany, takže mi nedá, abych nenapsala. Na každou věc se dá pohlížet z mnoha úhlů pohledu a záleží na mnoha okolnostech, které na konečný výsledek mají vliv. Takže nelze tvrdit, že vyslovená pravda by změnila vztah mezi Mášou a jejím synem. Ovšem já sama bych tu pravdu (byť hodně krutou) svému dítěti řekla... sama jsem svým dětem musela kolikrát odkrýt i ty nehezké stránky života (vlastně nemusela, ale udělala jsem to), a musím říct, že (možná i díky tomu) mám dnes se svými dětmi velmi hezký vztah.

macecha
25. 11. 2008
Dát tip
Máša bude odměněna v jiném životě, tady si vybrala všechno trápení, věří tomu a to jí pomáhá přežít Dianko, a už se netrap, je to jen příběh ......

Diana
25. 11. 2008
Dát tip
Myslím na Mášu, nejde mi z hlavy. Přála bych jí, aby ji život za to všechno trápení nějak odškodnil.... Neztrácím naději :-)

macecha
25. 11. 2008
Dát tip
Máša už si prostě neumí představit, že by o tom se synem hovořila. Zdá se, že je šťastný i bez ní a to jí stačí, i kdy ji jeho nezájem bolí,nechce jitřit staré rány.Už navždy mezi nimi bude něco stát, to se nezahojí.

Diana
25. 11. 2008
Dát tip
Začala bych asi tak nějak: "Stalo se mi neštěstí...." Nikdo není dopředu chráněn před neštěstím, přepadením - nebyla to tvoje vina! Jak to napsal Jiří. To víš, že by to kluka zdrtilo. Ale - já nevím, možná příliš spoléhám na to, že pravda je vždycky to nejlepší, že má v sobě něco, co ty druhé přiměje, aby ji přijali. Že má v sobě něco očišťujícího, osvobozujícího - i když je hrozná. Ale, Aničko, já nemám patent na rozum - a nejsem psycholog. Jen si myslím, že kdyby se dověděl od Máši pravdu aspoň teď, nic už by se stejně pokazit nemohlo. Horší to být nemůže....

macecha
25. 11. 2008
Dát tip
Diano, asi máš pravdu, ale kde vzít jistotu, že to toho kluka ještě více nedorazí. Ta pravda je totiž hrozná. A kdyby ji Máša měla tomu, dnes již dejme tomu chlapovi ve středních letech, protože se bavíme o letech, které se staly v roce 1966 říci, tak nevím, jak by se cítil.Je totiž možnost, že by tu pravdu, když byl mladší, neunesl. Jak by si musel připadat? Dítě netušilo do svých patnácti let, že je jeho otcem někdo jiný,než podle kterého měl jméno. Až nahlédnutí do rodného listu ho přimělo ptát se. Řekla bys puberťákovi, se kterým bylo i tak dost problémů, něco takového?

Diana
25. 11. 2008
Dát tip
S Jiřím v mnohém souhlasím a Mášu chápu ve všem, až na jediné. A to je to zatajení pravdy před synem. Mám zkušenost, že děti poznají, že se jim něco tají. Všechno lze říct a všechno lze pochopit. Pravda se nemá odkládat, má se řict hned, jak se dítě zeptá. Jen se musí velice dobře volit slova. Zpočátku stačí říct jen obrysově. Dítě stejně nepochopí dosah celé té hrůzy. Jak dítě roste a lépe chápe, lze pravdu upřesnit. Obávám se, že pro syna Máši byl od dětství jeho otec naprosto základní a nejdůležitější otázkou. A proto, podle mého názoru, reaguje tak, jak reaguje. Nepřátelsky. Moc mne zajímá, co si o tom myslí ostatní. Možná jsem úplně vedle a Máša se zachovala správně, že před ním skutečnost utajila.

macecha
24. 11. 2008
Dát tip
Dívky byly mladé, po dobrodružství toužily, chtěly být co nejdál od svých domovů, od svých neúplných rodin, chtěly zažít něco vzrušujícího. Zažily, bohužel i to, co nechtěly. Chtěly poznat nové kraje, za totality se do zahraniční nedostaly, stačilo jim, že se dostaly na druhý konec republiky. Máš pravdu v tom, že po útěku Jany si Máša byla vědoma nebezpečí, které ji hrozí. Neměla však možnost řešit své ubytování jinak a chtěla dostát povinnostem v zaměstnání. Když se stalo, co se stalo, nešla na policii, věděla, že by se to vše obrátilo proti ní. Už jen to, že pracovala v divadle jí moc nenahrávalo, předpokládalo se, že se zde vede promiskuitní život, což na jednu stranu byla pravda a i když ona taková nebyla, "svezla" by se také. Tomu ponížení se chtěla vyhnout . A dítě, to si nechala proto, že jinak nemohla. A také trochu natruc všem těm, kteří ji/lékaři,sociální pracovnice/ přemlouvali k interupci. Říkala si, že bude lepší, než její máma. Myslím si, že Máša neměla nikdy šanci, po situaci, kterou zažila, najít toho pravého muže. Jako by v ní byly dvě bytosti, jedna se stále bála, podceňovala se, druhá byla příliš hrdá. Nebyla tu prostě rovnováha. Hledala ochranu, nalézala však vždy úplně něco jiného. Nebyla totiž na život z domova řádně připravená a to byl kámen úrazu. Jiří, děkuji za obsáhlý komentář k literárnímu dílu. Pokud to literární dílo je a trochu Vás to všechny oslovilo, jsem ráda. Děkuji.

nostalgik
24. 11. 2008
Dát tip
Muselo se vše stát tak, jak se stalo? Kde byl ten bod zvratu, osudová chyba..? Vrátil jsem se na začátek příběhu. Proč vůbec ty dvě dívky opustiy místo, kde dosud žily? Ne domov, ten zřejmě nebyl domovem. Začít nový život, někde, kde nebude nic připomínat neblahé dětství, ústrky a ponížení ve škole, nezájem nejbližších. Příliš dobrodružné rozhodnutí... Stát se obětí znásilnění, či jiného trestného činu, kdo je předem imunní? Jistě, jsou okolnosti a situace, které nebezpečí zvyšují, ale toho si Máša byla vědoma. A tady byly okolnosti, které byly přímo ideální pro podobný čin. Něchtěné těhotenství... Možná se nedočkám souhlasu, ale jsem odpůrce potratů, takže rozhodnutí, které bylo učiněno, chápu a v podstatě schvaluji. Je mi však líto, že nebyl včas nalezen vhodný náhradní otec. A tady dle mého názoru je ta nejvážnější příčina dějů následných. Ne, nestavím se do pozice moudrého soudce, píši jen "komentář" k literárnímu dílu. Nebo k životnímu příběhu...?

macecha
24. 11. 2008
Dát tip
Háber - to si vyjadril veľmi dobre ..... Robinie- nebuď z toho tak špatná, život tropí občas takové hlouposti, nezbývá, než žít dál ..... Diano - kdyby to tak byla pravda!!!! Myslím, že pravda je v tomto případě tak hnusná, že milosrdná lež je lepší...

Diana
24. 11. 2008
Dát tip
Možná vůbec není krutý. Asi se jen cítí oklmaný. Myslím, že není nad pravdu. i když je tak děsná.

Robinia
24. 11. 2008
Dát tip
...

Háber
24. 11. 2008
Dát tip
*uf

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru