byla se tam podívat.

chtěla si sama
zahrát hru pro dva

/jako žena která si to dělá
způsobem co ještě nezkusila
a pohybuje rukama jakoby
neměly paměť/

doufala, že jednou najde slušivý
červený klobouk
ale tušila že se to nestane
(situace řeky
ve které stojí stohy a stohy zbytečných
papírů knih a rozměrů
tak
že nezbývá skulinka na jediné tempo)

/bojím se, že nebudeš schopen/

postavila se proti dveřím tramvaje
a sledovala tučné tváře
vystupujících
cestujících
kteří někam dojeli

/chtěli nebo museli/

a vší silou se snažila
napodobit jejich výraz
zadostiučinění
protože to dávalo smysl.

---