Pour féliciter

je tu aj šanca na zmenu (v smere, aký naznačuje mylenka, čím skôr, tým lepšie a tým to bude všetko menej bolieť tá šanca ma teší

Víra je dar... Víra v Boha pro mě znamená víru v dobro - Lásku a především moji svobodnou vůli se rozhodnout právě pro ni.

je pěkná ale dosmutnění já myslím všechno černé není Krásné vánoce a optimističtější celý rok 2009, taky zdraví kousíček a pokoj v duši ať se ti rozleje (přeje Tobě i Tvým drahým Markel) zbývá nám vždycky naděje Markel

***T***

*!

Jako Smyčec: Nejsme diváky, ale aktéry. Udělejme svět lepší! :-)*

škoda hořkosti,krutosti a zloby, že v takový čas neusednou někde v koutku... i takový je svět... t

Robinia: Nechápu, žádná Diana se mi tu nezobrazuje...

synáčku, přečti si Dianino Post Scriptum...

Robinia: Víš, Jarmilko, to Tvoje: „ať z cesty sjede ať zřítí se z vysokých skal to spřežení ta bída beznaděje kdo by o ni stál…“ je něco jako zaříkávání… To následující naopak: „chci věřit že svět se točit bude dál…“ je (jak sama píšeš) víra. Jenomže víra je přece vždycky slepá… a nastupuje tam, kde chybí poznání. Představ si situaci, že splouváme v raftu neznámou, místy velmi divokou řeku. Můžeme věřit tomu, že nehrozí žádné nebezpečí a doplujeme, kam chceme. Můžeme si klidně diskutovat o tom, jestli před námi někde je, či není, smrtící vodopád… ale jen do té doby, než začne být nadevší pochybnost jasné, že to, co vidíme (prozatím ještě v milosrdné dálce), skutečně vodopád je… Pozemští lidé jsou v podobné situaci – dokonce v situaci mnohem závažnější, neboť - mnohdy ani netuší (nebo se dokonce ani nezajímají o to), kam vlastně plují… a tak si „můžeme“ (dokud nám to čas dovolí) diskutovat o tom, v jakém úseku oné imaginární řeky jsme… ale jsme-li tam, kde již je možno rozeznávat závažnost situace, tam nepomůže ani zaříkávání, ani víra… ale je třeba začít se zajímat o to, co je možno učinit pro záchranu… Smyčec: Mýlíš se, je to i na Tobě, je to na nás všech… díky, žes tu byl… Elfka_sea: Díky, žes tu byla… a doufám, že ten avizovaný návrat stihneš… někdy mi totiž připadá, že už ani dnes není Písmák písmákem…

Spřežení je to beznaděje Každé spřežení se někdy splaší a život bude opět snažší. :c) *t Je moc hezká, vím, že se k ní jednou - jestli bude ještě Písmák Písmákem vrátím :o)

Toscana: Nechci nosit problémy světa… chci jen upozornit na jistá nebezpečí a nabádat k tomu, abychom pojmenovávali věci skutečnými jmény, nezavírali oči… nenasazovali růžové brýle… Abychom dokázali soucítit… a nezapomínat… P.S.: Díky za krásné přání… i Tobě, Violo, přeji ty nejradostnější Vánoce…

Víš co, synáčku? Nejde nosit na svých bedrech všechny problémy světa, na jednoho člověka jich je k neunešení. Zkus se trošku usmát vstříc svátečním dnům. Přeju ti, aby byly co nejkrásnější!

hana kupčíková: No, nevím… dnes máme možnost jaksi vnímat celý svět, který se momentálně řítí do finanční krize… a to jed díky hamižnosti bankéřů. Válečné konflikty jsou téměř na všech kontinentech, školáci vraždí ve školách, bohatým se rozprodávají pozemky na měsíci… přestože zde na zemi na následky chudoby umírá každé tři vteřiny jedno dítě… Jinak ale díky, žes tu byla...

Báseň pesimistická,ale pěkná,TIP

Robinia: Děkuji… takže ty dobré víly budou asi čtyři…

ať z cesty sjede ať zřítí se z vysokých skal to spřežení ta bída benaděje kdo by o ni stál... ...chci věřit že svět se točit bude dál že v dětských očích zas rozzáří se radost že lásce pokvete tu pšenka že šedým skráním bude patřit moudrost a strach nebude narůstat.

vesuvanka, avox, Toscana: Díky, že jste tu byly…jako tři pohádkové (dobré) víly, přinesly jste sem radost a mnoho další síly… děkuji.

Nádherná, ale smutná až do morku kostí - ostatně, šaškové prý bývají těmi nejsmutnějšími lidmi na světě... *t

smutná... ale dokud se alespoň ten šašek dovede smát... moc na mne mluví */

Spřežení je to beznaděje Cinkot zlaťáků dusot zbraní Bahnem se protáčejí kola Namísto hudby (poněkud zdola) šaškův smích Petře, celá báseň je moc pěkně a výstižně napsaná a bohužel smutná a pravdivá ... TIP a díky