Vystoupit

Pobřežím dnů jdu

kde země končí a moře začíná

já nevím

ale tam nahoře

nebe je jedno velké sklo

a na něm nalepené siluety ptačí

aby duše nesrazily si vaz

když přijde plamen a čas

a celý život se najednou vejde

do několika

obyčejných vět smutečního řečníka

bůh je sklenář tuto noc

když z hladin

okna mrazu jsou

a pes vítr trhá z mraků

smrt je vystoupit z kruhu času

jež jen je i není

a navrátit se do lůna prostoru

k prostému bytí

jakým je i život

v okamžicích lásky

proto při milování

býváme nazí

stejně jako když zemřeme