Cestou mezi cypřiši

Cestou mezi cypřiši,

úzkost je stále krok přede mnou,

prchám cestou do kopce,

za mnou se zvedá prach vzpomínek,

z kapes se mi sypou bankovky,

až nemyslím nic,

stromy vrhají dlouhé stíny,

alej s cypřiši vede nad obzor,

každým krokem se ztrácím,

a splývám,

v zelených plamenech, které tiše šumí,

a já se rozplývám v šelestu,

nadšeně ztracený,

odtekl jsem po stéblu trávy...

já ...

...ne...

my se smíchali s rosou

při dýchání se nám před ústy sráží oblaka

cypřišová alej je jen přistávací drahou pro sluneční paprsky

bosýma nohama vrýváme údolí do půdy

jsme na jih, západ, východ a sever,

jsme tam, kde dítě pláče nad ulétnuvším balónkem

v podobě tuhého kamen

a zároveň balónek svou řídkostí zvedáme

slunce zapadá do naší kapsy

a když ji obrátíme na ruby,

vykutálí se žhavá hvězda

kolem rotují všechny planety

obrátí nás naruby

souhvězdí jsou nervové dráhy po kterých bezhlučně plynou naše myšlenky

mléčný šátek vysouší poslední naši slzu

dávno, dávno jsme předběhli klid světelných tisíciletí