Karina s hlubinami ve vlasech

Venku pod pouliční lampou řádily roje hmyzích meteorů

moje opilé mrákoty rozrážely jen roje molekul krásy odlupující se z Tebe

Souhvězdí pih na obloze Tvojí tváře se pomačkala, když jsi to své nebe rozřízla úsměvem

a poodhalila tak mléčnou dráhu z řezáků a špičáků

Tvoje dlouhé vlasy se na chvíli staly nervovými vlákny,

po kterých běhaly všechny moje myšlenky

A vtom se to stalo

náhodou jsme skončili sami

zející ránou v těle domu proletěl obrovský motýl s galaxiemi místo křídel

sedl si Ti za ucho

van jeho letu byl dechem miliard světelných roků

a já věděl proč přiletěl...

...při tanci se Ti z nikde nekončících vlasů sypaly hvězdy

motýl u Tebe spatřil něco blízkého, něco nádherného

lákalas ho třepotem galaxií kolem své šíje

 a mně nezůstala vzpomínka na motýla, ale na Tebe

Tvoje vlasy mi poskytly trochu hvězdného prachu, který nadnáší

černé vlasy se rozprostřely po polštáři

nevěděl jsem, kde končí černé prameny

a kde začíná tma pokoje

byly všude kolem

a spánek vše slil dohromady

a koupal jsem se v kadeřích tmy a cárech vlasů

a naopak