Voják

U okna dívka seděla

a přesmutně se  z něj dívala,

jak na svého milého čekala.

U okna dívka seděla.

V noci z domu vyběhla

do světa šírého,  temného.

Najít zas svého milého,

tak v noci z domu vyběhla.

V lese uviděla šáteček,

který milému vázala.

Po tváři slza jí kanula,

když uviděla ten šáteček.

Za milým dívka běžela,

šáteček svírala v ruce.

Ach, jak jí bušilo srdce,

když za ním dívka běžela.

Když našla svého milého,

v prsou měl kulku zbloudilou.

Víc slz se do očí vloudilo,

když našla tak svého milého.

Ten šáteček sobě uvázala.

Teď už nepohne se.

To proto, že byla v lese,

to proto se  z žalu oběsila.