Kouzelná zahrada

  V jednom království žil král se svojí ženou. Měli dva syny. Král byl však velmi nemocný a pomalu umíral. Mladší ze synů, který se jmenoval Elien se ho rozhodl zachránit. Od babky kořenářky se dozvěděl, že v jiném vzdáleném království je zahrada a v ní je v zámku uvězněna překrásná dívka, která hraje na loutnu. Když člověk loutnu uslyší, tak se mu splní jedno jakékoliv přání, ale dostat se do zahrady a zaslechnout zvuk loutny, je prý velmi obtížné. I přesto se rozhodl jít do zahrady ve vzdáleném království a zachránit tím život svému otci. Hned si nechal osedlat koně a vydal se na cestu. Jel předlouhou dobu, než dorazil do království s kouzelnou zahradou. Překonal čtrnáct řek, čtrnáct hor a také čtrnáct lesů. To království se jmenovalo Zapomenuté království. Bylo zapomenuté, protože u něj nebylo žádné sousední království a lidé do něj moc často nepřišli. Elien se ubytoval v jediném hostinci z celého království. Potřeboval si odpočinout. Hned usnul a prospal celé tři dny a tři noci. Když se probudil, vydal se hledat někoho, kdo by věděl, kde je kouzelná zahrada. Nikdo mu nechtěl nic říct, až babka kořenářka se mu snažila pomoct. Než prozradila místo, kde zahrada je, vyprávěla mu o všech mládencích, co se už nevrátili a nikdo neví, kde by mohli být. Jeden z mládenců byl i syn kořenářky. Ani ten se nevrátil. I přesto se Elien vydal na cestu k zahradě. Když došel k rozcestí, spatřil podivného starce. Zeptal se ho, jaká z cest  vede ke kouzelné zahradě. Prozradil mu, že tam vedou všechny cesty, ale každá je něčím jiná. Jedna  představovala lásku, druhá moc nad lidmi, třetí bohatství a ta poslední zdraví. Elien si vybral cestu lásky. Starec mu dal váček, ale řekl mu, aby ho otevřel až nadejde pravá chvíle, ale dřív ne. Šel několik dnů, dokud se před ním neobjevila veliká brána. Byla zamčená, nikde však neviděl zámek na klíč. V ten moment si vzpomněl na svého umírajícího otce. Bylo mu ho líto a rozplakal se. Brána se otevřela, jako kdyby mu chtěla pomoct. Šel zase několik dnů až došel k další bráně. Byl zoufalý a unavený. Upadl do hlubokého spánku. Prospal celé tři dny, ale to on nevěděl. Bráně se ho mezitím zželelo a pootevřela se. Elien už byl tak vyhublý, že se i tak malým průchodem dokázal protáhnout. Šel zase dál. Jediné co mu zbylo, byla naděje na záchranu jeho otce. Tentokrát nedošel k bráně, ale k velikému stromu, který se nedal obejít. Elien poprosil strom, aby ho pustil. Místo toho aby se pohnul, promluvil.Řekl: „ musíš mi dát to, co nevíš, že u sebe nosíš.“ Elien  přemýšlel po tři dny a na nic nemohl přijít. Teprve potom si vzpomněl na slova starce o váčku. Nabídl ho stromu. V něm se objevila malá puklinka, kam váček položil. Strom se konečně otevřel a ukázal mu cestu. Elien se vydal dál. Po dvou dnech došel k opuštěnému zámku. Nemohl najít vchod a tak ho sedmkrát obešel. Když to po sedmé dodělal uslyšel zvuk loutny  a zpěv dívky. V písni se ho ptala, co by si přál. Jeho přání bylo uzdravení jeho otce. Vyslovil to. Přímo před ním se vytvořil vchod do zámku. Vešel dovnitř a vyběhl po schodech do věže, odkud zněla píseň. Objevil tam překrásnou dívku. Odvedl ji z kouzelné zahrady a odjeli k Elienovi domů. Tam se setkali s jeho uzdraveným otcem. Časem měli svatbu a kupu dětí….