Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rohlíky

29. 01. 2009
25
34
4460
Autor
StvN


Sešli se pod ocasem. Jako každé pondělí. Dívali se na koně a hovořili o důležitých věcech. Náměstí se táhlo jako nudle dolů z kopce. Z druhé strany vypadalo, jako by stoupalo někam výš. Z druhé strany je nikdo neviděl. Z druhé strany byl vidět jen kůň se svou nebojácně sklopenou hlavou.

Přišla i Jarka. Jan myslel na to, kdy ji naposledy viděl takhle smutnou. Možná věděla nebo tušila víc než on. Možná ve snu viděla, jak to všechno skončí, proto byla smutná a proto byla tak klidná. Nebo se bála. Nebo byla strnulá. Najednou do ní neviděl. Je vůbec smutná? Jan se nedokázal přinutit na ni nemyslet. Neřekl jí to. Zavřel oči a přál si, aby to nebyla ona, a když povolil sevření víček, v tom krátkém nechtěném okamžiku, prolétla mu myslí – tam vzadu, nejasná myšlenka – přání, kterého se zděsil, protože jasně cítil, že nevyslovené myšlenky bývají prorocké.

„Tak,“ řekl Mirek a natáhl ruku do středu kruhu. Mezi palcem a nataženou dlaní svíral řadu dokonale vyrovnaných sirek. Aby to bylo fér. Když si za okamžik Jan vytáhl tu svou, usmál se, protože věděl, že Jarka už nebude muset tahat. Nic neřekla. Smutek tak trochu ustoupil z její tváře. Upřela na něj shovívavý, mírný pohled. Pak sklopila oči a dívala se na dlažbu. Pro ni to skončilo. Skončilo to pro všechny. Nikdo nic neřekl.

Jan uchopil kanystr. Nechtěl prodlužovat tísnivé ticho, které vládlo v jejich kroužku. Asi se cítili trapněji než on. Dole na náměstí chodili lidé a nikdo je neviděl. Tekutina šplouchala, když narážela na plechové stěny. Vpíjela se do šatů, a když kanystr položil, cinklo to. Docela jasně slyšel, jak to cinklo. Chtěl jim to říct. Chtěl se jich zeptat, jestli to také slyšeli. Chtěl se zeptat, jestli slyšeli, jak to cinklo.

„Tak,“ řekl Mirek, a pak ještě něco, co si Jan nezapamatoval. Měl mluvit on, ale Mirek si asi všiml, že mu začíná být v mokrých šatech zima. Chtěl to udělat plynule. Takové věci se musí dělat plynule, veřejně, ostentativně, demonstračně a hezky na pohled. Musí to klapnout. Nesmí se za něj pak nikdo stydět. Vlastně celý národ, když nad tím tak přemýšlel. Ne teď. Teď nad tím nepřemýšlel, teď to měl v sobě. Teď nemusel přemýšlet nad ničím. Všechno měl v sobě. Bylo mu jednadvacet. V jednadvaceti člověk už má všechno v sobě. Cítil se tak dospělý. Všichni byli moc dospělí. Věděli, co se má dělat. Člověk to prostě už má v sobě.

Neřekl nic. Podíval se na Jarku, na Mirka, chtěl se podívat na každého zvlášť, ale na některé se asi nepodíval vůbec. Nepřemýšlel nad tím. Ostatní ustoupili; ne moc, jen aby je to nezasáhlo, instinktivně. Nikdo nevěděl, co se stane pak.

Jan uchopil krabičku, kterou mu podával Mirek. Jako vždy, Mirek stál trochu vpředu. Z Mirka jednou něco bude. Mirek na to má. Mirek by si nikdy nevytáhl kratší sirku. Jan na to však nemyslel. Jan to věděl. Teď se soustředil na levou ruku. Nechal ji zdvihnout krabičku; držel ji mezi prsty, jako by si chtěl připálit cigaretu, pak se podíval na svou sirku. Mirek si jeho pohledu všiml. Zaváhal, a pak, téměř současně, se všichni podívali do své ruky, v níž svírali svou sirku. Někoho snad napadlo, že by ji Janovi podal, už tak se cítili hloupě, teď ještě tohle.

Mirek natáhl ruku a vzal si od Jana krabičku. Vteřinu počkal – Mirek byl slušný kluk, dobrý kamarád, možná ten nejlepší, takový ten kamarád, který se postará o všechny bez rozdílu, světec – pak škrtnul svou sirkou - -

Nikdy se ostatních nezeptal – vlastně o tom už vůbec nemluvili – jestli to slyšeli taky, když Jan řekl – Uhaste mě. Jestli slyšeli, když pak křičel – uhaste mě – uhaste mě – uhaste mě. Nikdy se jich nezeptal, jestli to také slyšeli.


34 názorů

:) Pamatuju i krátké povídky s takovou porcí psychologie, až to bylo moc.

StvN
20. 07. 2010
Dát tip
Tyhle kratší povídky nejsou propracované. Kdyby byly, kdybys chtěl víc psychologie, bylo by to delší. Takové věci sice píši, ale na jiné téma. Dík za přečtení, už jsem se bál, že to mám za trest.

Problém. U prozaického textu čekám jako čtenář spíš zasvěcení do psychologie postav, chci alespoň přičichnout k jejich motivaci. Jistá odosobněnost tvých povídek na mě dělá dojem až chladného popisu. Otázka je, co si z toho vzít. Ano, takhle nějak se situace mohla odehrát. Ale co z toho? Nic nového, nic co by mi naznačilo "proč". Jen popis - a čtenáři, dumej si nad tím sám. Dumání je fajn věc, nicméně semtam tenhle styl psaní dává tušit, že autor se nijak zvlášť nechce svým dílem zaobírat, propracovávat jej. Řemeslně nesmírně zručná, avšak studená krmě. (osobní problémy se mi trochu hnuly k lepšímu, tak zpracovávám seznam "přečíst později")

StvN
20. 02. 2009
Dát tip
Hus i Žižka se proslavili zejména svým životem, zatímco chlapec z této povídky se proslavil smrtí.

guy
18. 02. 2009
Dát tip
nevím, proč ti přijde, že bych si měl dělat prdel, vindale

K jednomu malému lidskému neštěstí?! To si děláš prdel guy? Stvne příště bys mohl napsat o Husovi, jak škemrá o milost, anebo o Žižkovi, končilo by to, „doboha moje očíčko!“ Jako správnýmu čecháčkovi ti neleze heroismus do hlavičky, viď? Ostudný text..

Tragicus
13. 02. 2009
Dát tip
Poslední odstavec mne málem srazil do kolen. Dost dobře napsané. Nemám co vytknout. Ještě to ve mne rezonuje, tak nejsem schopen se k tomu nějak více vyjádřit.

guy
05. 02. 2009
Dát tip
vážím si každého, kdo k tomuto tématu přistupuje netendečně .. jako k jednomu malému lidskému neštěstí tobě se to povedlo *

Janina6
03. 02. 2009
Dát tip
Mám tvoje texty ráda, protože si už při prvním čtení užívám jejich stavbu. Většinou trpím zlozvykem "hltat" příběh a styl psaní si uvědomím až následně. U tebe ho vnímám možná silněji než samotný obsah. "Chtěl jim to říct. Chtěl se zeptat, jestli to také slyšeli. Chtěl se zeptat, jestli slyšeli, jak to cinklo." Skvělá hra s opakováním, opakováním a rozvíjením. Jako motivy v hudební skladbě.*

Lakrov
02. 02. 2009
Dát tip
Je to trochu takové 'podbízení se' čtenářům -- vzít si za námět událost, kterou všichni znají (nedávno též přetřásánou při příležitosti 40. výročí). Už jen fakt, že souvislost s tou událostí je zhruba v půlce textu předložena jako překvapení, učiní najednou povídku velmi výraznou. Žádné velké myšlenkové souvislosti. Žádná nová sděľení, informace (to by v případě tohohle námětu ani nešlo) Hodina dějepisu, opakování novodobé historie... Námět Tří mušketýrů nebo Johanky z Arku byl taky zpracován nesčetněkrát. Trochu odlišný pohled na 'hrdiny', kteří se za ten (ktrátký?) čas, uplynulý od oné události staly pro lidi 'legendami'. Tady jsou zpátky lidmi (a myslím, že zrovna v téhle době je potřeba je tak zase vidět). Napsané je to působivě, velmi působivě. Závěr textu je silným dodavetelem emocí. Účelné střídání krátkých a dlouhých vět (mám pár výhrad k interpunkci, gramatice) Těžko se mi souhlasí s větou: 'V jednadvaceti člověk už má všechno v sobě', ale do tohoto kontextu ta věta patří. Napsat něco takového je záslužné. Možná ses konečně vyhrabal 'sám ze sebe'. Tip.

těša
02. 02. 2009
Dát tip
skvěle napsaný, podle mého nicotného názoru, hlavně chvíle, kdy jsem si - zřejmě stejně jako většina - dal dohromady, o co se jedná. jenom ten název mi moc nesedí, měl by, myslím, dávat smysl i bez pozdějšího výkladu.

LaMouette
01. 02. 2009
Dát tip
a treba to bylo pravje takhlenc.. libi se mi ta nejistota.. ta nerozhodnost do posledni chvile.. a vlasne i po posledni chvili.. ma to koule proste..:-)*

moorgaan
31. 01. 2009
Dát tip
povidkově snad dobre zpracovane, odstavce az moc urcujici jednotlive faze deje...na tak vazne tema az moc jednoduse podane, jakoby sirky urcovaly smysl protestu a ne vnitrni sila presvedceni Jana, autenticita okolnosti byla urcite jina, pohnutky a rozhodnuti "to udelat takto" uz stejne nikdy nikdo nerozlusti... chybi me tam "akce"-mokre saty jakoby to prodluzovaly , pointa tim negraduje ale rozplyva se .. losovani pod konem se zda to hlavni a me to v tomto pripade prijde zlehcovanim samotneho cinu-at si o nem mysli kdo chce co chce ! tip dam ale urcite, ma to nadcasovost a dava prostor k premysleni../***

Marcela.K.
31. 01. 2009
Dát tip
Četla jsem to a při jménu Jan...mi "cinklo"... četla jsem to a netušila, proč zrovna Rohlíky... po vysvětlení ano, přesto se mi ten název nelíbí. Jinak jsem četla s napětím kdesi za krkem...mrazením v zádech. Napsal jsi to velmi dobře a tip si zasloužíš... jinak raději budu také mlčet. Snad jen...nikdy bych to Janovi nedovolila...nikdy bych netahala sirky o život.

Kandelabr
30. 01. 2009
Dát tip
jenom název je trošku blbý, zdá se mi.ale jinak jsi mi udělal radost.

Kandelabr
30. 01. 2009
Dát tip
pěkně. jsi ve formě. líbilo se mi moc. křehce zpracovaná křehká záležitost.tip.

StvN
30. 01. 2009
Dát tip
Určitě dalo a bude to znít i méně kostrbatě.

StvN
30. 01. 2009
Dát tip
Čim nezapadá? Stylem nebo obsahem? Můžeš být konkrétnější, když už ses do toho jednou pustil?

StvN
30. 01. 2009
Dát tip
Souhlasím s tebou, egile. Díky všem za čtení a citlivé komentáře. Jsem rád, že jsme se dokázali vyhnout hodnocení této události. Název je tak trochu symbolický. Přijde mi, že se dnes o historických událostech mluví jako o nákupu rohlíků. NJN - S čím konkrétně válčíš? Je ta věta moc kostrbatá?

egil
30. 01. 2009
Dát tip
Ano, čtivý, dynamický styl. Nepochybně. Ale nemůžu si pomoct - perspektivy, z nichž je zde příběh J.P. nahlížený, mi přijdou seřízené těsně před hranici kýče (pravidelná dávka emocí, VKV; vcelku konvenční představa "takhle nějak to mohlo být", nesena po celkem schematické lajně).. Takže to jediné, co si v posledku odnáším, je zamyšlení nad tím, jak dějiny pečou rohlíčky. Název je skvělý.

babik
29. 01. 2009
Dát tip
"Mirek by si nikdy nevytáhl kratší sirku." a to je rozdil mezi nimi a jimi. pekne zobrazena obet statu se vsim vsady (guantanamo americe...)

Alojs
29. 01. 2009
Dát tip
začátek dobrý, konec dobrý, jen ten prostředek mi přišel... no nedotčen pilníkem. v rámci celku však povedená věc. kvituju chladnost textu *

Narvah
29. 01. 2009
Dát tip
fajn.. občas se v tom na můj vkus moc nimráš.. jako že bych to nechal jít dál a tolik to nezdržoval.. každopádně konec je dobrej..

Norsko
29. 01. 2009
Dát tip
rohlíky mám nejraději s máslem

Winter
29. 01. 2009
Dát tip
Je to dost monumentální téma, ty krátké věty chápu jako jakousi juxtapozicí, čili fajn. Možná by se mi zamlouval větší akcent na detail (nemyslím ale "květnatost", jak tu padlo), zatím je text sice surový, ale v určité míře i strohý (obzvláště při tvorbě místa), svůj půvab však má; cítím, že by mohl doznívat - tak nějak pozvolna pomaličku, jinak, než se soudí. Takže fajn. Ta má "dištnac" prámení do určité míry z toho, že razím heslo: "potavy nemají odklápěcí hlavu" - což je ale spíše věcí vkusu. Výběr zvážím. Mimochodem si to zařaď .)

Zvláštní atmosféra, vyvolaná krátkými větami. Docela chytrý nápad, květnatý popis by tuhle povídku mohl připravit o syrovost. Takhle mi to přijde v pořádku. Rozhodně tip.

reka
29. 01. 2009
Dát tip
velmi dobrý. Já bych se takového tématu bál, že to sklouze do kýče, a myslim, že u spousty autorů by to fakt sklouzlo, ale tobě se to podařilo výborně vybalancovat. Líbí se mi, jak si hraješ se čtenářem, kdybych věděl od začátku, co se bude dít, tak by to působilo trapně... takhle jsem četl a četl a přišlo mi to jako dost nudná schůzka na Václaváku, tahají sirky, aha, to budou asi nějaký skautíci, a najednou mi došlo, co se děje, a skoro jsem se za sebe styděl. Velmi dobře načasované. A pak se to spojilo i se jménem a tak. Velmi solidně odvyprávěné. Žádná velká slova, žádné zbytečné fráze, civilně, obyčejně, s jemnými detaily, díky kterým ten příběh nabírá na pravdivosti. "Z druhé strany je nikdo viděl." ti vypadla negace na slovesu. jediný, co mi vrtá hlavou, je název.

Jakýkoliv komentář by jen uškodil tomuto poselství.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru