Astronomicon

 

Hvězdy jsou duše prý. Hvězdy jsou duše. Okno do okna dalšího okna. Dovnitř a ven. A kdo zná pravidla smí procházet. A budou umírat a žít na jeho příkaz. Stejně jako on sám. Nepochopivš však toto, odumře. Nikdy se neztratí ve fantazii přejícného rozmaru. Nikdy nerozsvítí svou radostnou novinu. Nikdy nedonutí k pláči. Zbyde jen dráha v hodinách a temnota, pohlcující bratry své, zvětšujíc sebe.

Tak nebezpečné jsou hvězdy. Jak krásné jsou však. V trilaterárním pojetí nelze poznat jich podstatu - toť podstata je ne správná. Vesmír je jako hodiny - vše se zde pohybuje, vše se točí. A vše je na všem závislé a vše se opakuje. Když vydáš se na cestu Astronomiconem, nezapomeň svůj úsměv. Každá z nich ti ho vrátí. Pak nemusíš se bát těch černotných, nemusís darovat tím malým, červeným, těm co se zlobí, ale jsou velké v nitru. Ani těm velkým, bílým, nemusíš pět své písně, aby usnuly rychleji a ve spánku vysnily si tvé štěstí.

Budeš-li kdy cestovat Astronomiconem, nezapomeň si úsměv. :)

Protože usmíváš-li se ryze, nic jiného než objetí v univerzu nedostane se ti.