Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Prkotina
datum / id09.02.2009 / 310787Vytisknout |
autorEdvin1
kategorieOstatní nezařaditelné
upřesnění kategorieLáska a to ostatní
zobrazeno1824x
počet tipů9
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Po letech jsem navštívil svou sestru...
Prkotina

"Ahoj," řekla má starší sestra hlasem malého dítěte a otevřela náruč.

Když jsme si v křeslech povídali, jen stěží ovládala svá víčka. Povídali jsme si o všem možném, tak, jak si povídají ti, co spolu dlouho nebyli a mají si mnoho co říct, ale není na to moc času.

Navzdory sedativům si pamatovala  jména i data, detaily a nuance dávno všemi jinými zapomenutých vět. Ale její tvář se nechala jen malinko strhnout ke hře grimas. Ty nejveselejší příhody z dětství doplnila vlažným úsměvem, ty nejsmutnější nevyloudily jedinou slzu. Když popisovala postup své choroby, zpackané operace a drastické metody léčení, činila tak s odstupem odborníka.

Teprve když jsme se loučili, postála ve dveřích, chytila nás oba za ruce a podívala se nám do očí. Ty její zase zpola zakryla víčka, zpod kterých probleskovaly panenky.

"Mějte se rádi," řekla, a pak potřásla jakoby s odporem hlavou: "všecko ostatní, všecko jiné je jen prkotina!"

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.12.2012 13:20:27Eza

"Mějte se rádi, všechno ostatní je jen prkotina."

Ve skutečném životě to vypadá spíše naopak. Bez hodně věcí bychom ani žít nechtěli, protože odehrávají pro nás tak velkou roli. Ale bez lásky to nějak jde (si myslíme). To si však myslíme pouze tehdy, když jsme opravdovou lásku nepoznali.

Takovou větu na konci života nevyslovuje obvykle někdo, jehož život byl doprovázen opravdovou láskou.

Tvoje sestra tímto výrokem vyslovila víc, než nejeden ve svých početně vydaných knihách.

Po přečtení této jediné věty jsem měla ihned před očima celý tlustý román, totiž život ženy, která milovala, ale ne vždy tuto lásku zpětně obdržela. A hlavně ne od toho, od koho by to nejvíc potřebovala.

Nejsmutnější na tom lidském životě je, že sice takový výrok s námi obvykle více nebo méně pohne, ale většinou to nemá dlouhé trvání. Zůstává vhodný akorát pro literaturu, jako silný emocionální střípek neboli předepsaný element pro dobrou povídku.

P.S. Pozůstali partneři v takových a podobných případech nepotřebuji hodně času, aby za vzniklou ztrátu našli náhradu.

Nevím samozřejmě jak to vypadalo v životě Tvé sestry. Spíše jsem chtěla vyjádřit na základě této vyslovené věty (viz úplně nahoře) co se ve mně ihned odehrálo, můj pochod a asociace myšlenek toho (v mé fantazii) vzdušného-jednovětového románu.

30.04.2009 15:01:24Barkku
(není to smutné) tohle je perfektně gradační kousek!
28.04.2009 15:16:32jjj
...takový už je život!
10.02.2009 18:08:31Diana
Měla pravdu. Škoda, že to nejdůležitější objevíme až nakonec.*
09.02.2009 22:02:04Tangens_Omega36
Docela smutné.
Ale místo v křeslech má být podle mne v křesadlech. :-B
09.02.2009 14:32:18baronka
Pěkná a akorát - T
09.02.2009 13:04:50Edvin1
Obávám se, Lenko, že to rozšiřovat nebudu mít sílu. Snad až s odstupem času.
09.02.2009 12:51:05Lakrov
redaktor prózy
Je to zvláštní střípek. Přijde mi to především jako 'charakteristika postavy', předvedená na téhle epizodě. Jak se k tomu postavit jako k samostatnému 'dílu', to netuším. Asi proto je to zveřejněno jako Ostatní nezařaditelné.
Třeba je to chystaná část většího celku...
09.02.2009 12:49:08Marcela.K.
Starší sestru musíš poslouchat :-) říkávala maminka...*
09.02.2009 11:57:28aleš-novák
ano...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.