Molotovův Koktejl

Barová moucha to narvala do kouřovýho skla. a v jejích oválných zřítelnicích se ten bar zrcadlil jako aréna. Tvář barmana, děsivě proláknutá čočkou rybího oka se tím úderem otřásla a zašklebila se. Větrák odvál zbytkovej závan kouře z mizernýho doutníku. Kus popela odpadl a sklouzl po ploché barmanově hrudi a uvízl při patě panděra. Tam zhasl. Ten parchant ani nesykl. Dál fixoval hosty a jazykem si ohmatával předkus. Chlast a éter a vůně pínie se válela po podlaze jako kumulus. Mrtě nevyzvednutejch sázenek na outsidery se rozmočovalo v pisoárech. Průtok byl docela zadělanej. Moč vykapávala na PVC od Jacksona Pollocka. Chlápek postávající na baru si strčil svoje nestříhaný nehty do uší, aby neslyšel ten jekot. Ale tóny k němu stejně doléhaly, vlasama a očima křečovitě zavřenýma. Ta žena to schytala do rozkroku. Láhev Molotovova koktejlu se jí převrhla do klína a vzplanula. Pavůně hořících chlupů. Muž na baru zatlačil nehty hlouběji a z jeho uší se vyvalil maz a krev. Barman maďarského původu se podrbal kdesi. Zatímco dva muži hasili ženě pohlaví, u jiného stolu mladík, jako by zasažen výbojem elektrického úhoře překotně ejakuloval. Xena v TV kastrovala bivoje. „Vy ubozí pohrobci, vy žalostný hnidy, vy geneticky zpřeházený mameluci, vy šoustači koček! Tohle je solidní bar! Chci vidět, jak ty doutníky odkusujete s nonšalancí!“, řval barman a míchal mezi stehny dost hustou Bloody Marry. Žena s žuchnutím dopadla na zem a zoxidovala. Vzduch vůkol zhmotněl. Byla to meditace. Barman se naklonil nad láhev a významně, se zaujetím odměřoval chemikálie výbušniny. Šlo o nebetyčný spiknutí. Svět v jejich očích byl jeden velikej ztopořenej všeobemikající doutnák. Olympijskej oheň dalo by se říct. Brutálně rozžhavená, dva tisíce a devět let hořící žárovka, jediná v baru se zablikotala a zaprášilo se z ní jak do ní naletěla můra. Ta úžasná, která si to klidně nasměruje k měsíci, když na to přijde. A její trajektorie připomíná seismograf zemětřesení v L.A. Barmanovo břicho se zatáhlo výkyvem hustoty vzruchu. Bar se zatahoval do sebe jako hojící se rána. Barová moucha to narvala do kouřovýho skla. Hosté měli ksichty jako žraloci. Bez náznaku mimiky. Vrozená dravost a inteligibilita a Molotovův koktejl. Doutnák jako vyrvaná tasemnice z řitě skepse! Muži laskavější než kudlanka, nemilosrdnější než papež. Dali jste, vy kurvy demokratický, zemřít našim babičkám a to nejryzejší, nejhořlavější vám teď zkape na maják vaší ubohý moralistní orientace. A tady je ten bar. Ta antispermobanka! Tady je ten oheň. Takže teď rozkošně a pomalu zasunu kus šňůry do láhve a jazykem rozeklaným křísnu o křemen, dám si vizoura a spustím ten pochod, tu internacionálu. A až spatřím podělanost ve vašich očích, budu jen málo spokojenej, vlastně to ke mně ani nedolehne. Bude to jako když slon plácne ušima a pobije muňky.