Příšery

Když měsíc je v uplňku a nebe plné mraků

vychází příšery do noci beze strachu.

Vlkodlak hladový svou proměnou se trápí,

to jsou ty zvuky co tvé srdce lapí.

Nemocné duše se potloukají světem,

průhledné víly si pohrávají s květem.

To neví nikdo, kdo objeví se prví,

nejhorší jsou však ti co se živí krví.

R:Když měsíc složí díly

 svý bílý skládanky.

  Postavu vytvoří

 do detský říkanky.

  Když slyšíš duše řvát,

 tak vůbec nezoufej.

  Těch nemusíš se bát,

 Upíři mají rej!

Vytí vlkodlaka,šumící duby

nejhorší stejně jsou upíří zuby.

Nečumí na bednu,leží si v rakvi

a hodlaj přiložit svoje rty na tvý.

R:

Jen když je úplněk,Upíři vylézají,

s Upírem nesmlouvej, on se stejně nají

Tak možná jednou ty upírem se staneš,

budeš mít taky hlad, výjimkou nezůstaneš.

Vlkodlak mění se, ta noc už končí,

Upír už najed se a teď se loučí.

Víly jdou taky spát,duše už mlčí,

ten měsíc v uplňku,příšerám sluší.