Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Jak jsme Elišku učili česky
datum / id06.03.2009 / 313719Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
zobrazeno2682x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Elisabeth má nadání na jazyky. Tak to využívám. Ostatně, bojuji s těmito větrnými mlýny už desítky let. Díky mému boji někteří mí příbuzní žvatlají česky docela obstojně. A pak překvapují při návštěvách Čech.
Jak jsme Elišku učili česky

Podíval jsem se z okna své pracovny na patře. Pod oknem na terase zahrádky jsem uslyšel hlasy. Kdo jiný! Syn a jeho Eliška vlezli do zahrady zadem. Kde se toulali?Jsou nějak moc rozjásaní.

„Jdeme do klubu,“ zubí se na mě nahoru, „sportovního,“ dodávají. To aby bylo jasno, že ne někam, o čem nechci ani slyšet. Tak pokračujte v chůzi, chci odpovědět. Mám moc práce.

"Pojďte dál,“ povídám.

Sbíhám k nim do obyváku. Už se usadili, Eliška na gauči, syn za klavírem. Syn vyťukává nějakou českou lidovou. Chce mě dojmout. A Eliška si už stačila povědět mnohé s manželkou. Dívají se jedna druhé do očí a jsou duchem pryč.

Manželka náhle vyskakuje. „Meloun?“ ptá se pro forma a peláší do kuchyně. Vzápětí přináší dvě mísy už nařezaného ovoce. Klavír i řeč nahrazuje pomlaskávání a spokojené mručení. Meloun je bledý. Zase nás jednou ten Turek podvedl. Dušoval se přece!

„Dobrý?“ ptá se žena s nejistou nadějí. Česky, snad ze setrvačnosti. Jsme moc překvapeni, když Eliška odpovídá docela bez akcentu: „Moc dóbry.“
„Odkud to máš?“ ptám se.
„Učím se,“ vysvětluje, a pak ukazuje bradou na syna. „Dóbry... jak se řekne Lehrer?“
„Učitel,“ vyjasňuju.
„Moc dóbry učitel!“

S otázkou v očích se obracím na syna. Tak moc bych chtěl, aby se naučila naší rodinné mluvě, kterou, v různě zpotvořené, ale i spisovné formě používá taky pár milionů lidí východně odtud. Oni to vědí. Žeby se mi plnil sen?

„Jak to děláš?“ ptám se syna skepticky. Jeho pedagogické schopnosti znám. Kývá na Elišku a názorně předvádí:
„Koza – cíge.“
Eliška opakuje, ve mně se probouzí nadšení.
„Mucha – flíge,“ cituje syn, a mé nadšení se mění v lehký nepokoj.
Eliška ani nemrkne a dělá ozvěnu.
„Špyrka – špek.“
Chci protestovat. Ale zápal v jejich tvářích mě umlčuje.
„Hovno – drek!“ vykřikují skoro současně.

Jsem pohoršen. Všichni si tleskají, nejvíce manželka, rodilá mluvčí slezštiny. Předstírám radost a neslyšně tleskám pár prsty obou rukou. Ženské se objímají. Syn kuje železo, dokud je žhavé:

„Pučíš nám auto? Kdybyste nás nezdrželi..“
Podávám mu klíče. Odmítá je. Má své. Připravené.

Odcházejí zahradou, a pak vrátky směrem ke garážím. Máváme jim, když mizí  za rohem. Kluk řídí jednou rukou – těsně ten roh míjí.

„Kdo ho naučil tuhle hovadinu?“ ptám se. Žena neslyší výčitku a hrdě pronáší: „Já!“

Ach ti Slezané!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.03.2009 18:49:38Janina6
Edvinku, já jsem původně z jižní Moravy, od Třebíče :-) ale slezská povídačka se mi líbí, jako ostatně celé Slezsko a hlavně zdejší lidi. Jsou jako hořký kafe.
13.03.2009 20:17:40Jarmila Svobodová
....pěkně se to čte, zvolna to plyne, ani jednou jsem si nezaškobrtla...*
11.03.2009 15:30:05reka
redaktor prózy
to s těmi vulgarismy je dobrý postřeh. Povídka mi připomněla moje kamarády tady v Holandsku, co mají asi čtyřletou dceru. Táta na ni mluví anglicky, máma italsky, a dcera začala jako první jazyk používat samozřejmě holandštinu. Které ani jeden z nich nerozumí. Teď už je dcera na tom líp, protože ovládá italštinu a angličtinu (víceméně), ale dřív jsme s nimi byli na večírku a moje holka, Holanďanka, jim musela překládat, co jim jejich dcera povídá. Což teda už zas tak moc nesouvisí s tvoji povídkou, jen jsem ti to chtěl říct jako veselou historku.
09.03.2009 16:23:51Edvin1
Vulgarismům se v cizí řeči učíme snad proto tak snadno, že nám do suše proniknou jen v naší mateřštině. Nejednu nadávku, kterou v cizím jazyce používám běžně, bych v češtině nepoužil nikdy. :-)
09.03.2009 09:57:21Lakrov
redaktor prózy
Hezké nahlédnutí do vícejazyčného prostředí. Působí tak nenadneseně, oním přiznáním faktu, že ošklivá slova patří mezi ta první, která se často člověk v cizí řeči naučí. Ona jsou tahle slova taková výraznější; snad tím, že jsou často pronášena v exponovaných situacích. Tím nechci říct, že se zastávám děl, v nichž se to vulgarismy jen hemží. V přiměřeném množství jsou ale dobrým 'kořením'.
Ta říkanka je v textu dobře 'dávkovaná'; leckterý čtenář se nad jejím posledním řádkem zasměje.
Tip
09.03.2009 09:34:31Edvin1
Aleši, žel, realita je méně než obdivuhodná. Jak to popsal Škvorecký na několika místech, většina emigrantů, jako průměrně v české(a kterékoliv jiné) populaci je pitomá: Lidi se ještě nenaučí místnímu jazyku, a česky už "stačí zapomenout". Vzniká jakýsi nový druh lidí: Homo sapiens idioticus. Hehe. K této skupině patřil kupříkladu jeden vynikající tenista, jedna modelka, a řada ne-prominentů.
Na straně druhé jsem zaznamenal lidi jako Martina Navrátilová nebo M. Allbrightová, kteří i po desítkách let hovoří krásně česky, a jazyk místa svého pobytu zvládli také bez akcentu. To je ovšem dlouholetá dřina, a do ní se chce málokomu, a ještě méně lidí na ni má.
Mně se to daří ne díky talentu, nýbrž zabejčlivosti, jíž jsem zdědil po otci.
Atd.
dědEd :-)
09.03.2009 09:25:21Edvin1
Milý Marvine!
Díky za důvěru! I když snad každý internetový pisálek sní o vydání na papíře, přestal jsem se za tím honit. Vydání v pár plátcích, ale i ta v Literárkách a Hostu mě stála příliš mnoho námahy, doprošování a dokonce ponižování a ústrků.
Dnes na to kašlu a postačí mi, když budu prostě psát dobře, ale publikovat pouze někde na internetu.
A když se něco šikne, tak fajn, ale koleno si kvůli tomu už nemíním nechat vrtat.
dědEd :-)
09.03.2009 09:19:30Edvin1
avox: Zrovna čtu Buddenbrookovy Thomase Manna. Zmiňuje tam jisté nářečí, kterým se u B. mluvilo. Vynechávali, podobně jako Slezané, některé hlásky, koncovky slov, nebo celá slova. To je charakteristické i pro Slezany. (Nepochopím, jak si tak mohou rozumět. Navíc často používají špatná slova, třeba opaky, a vůbec jim to v porozumění si nevadí!!! :-O ) Ještě někde ten postřeh zúročím.
Díky za přízeň.
dědEd :-)
09.03.2009 09:14:30Edvin1
Janina: Zajímalo by mě, zda rytmus té slezské povídačky, toho svérázného "drilu slovíček", zapadl do celkového vyznění textu. Věci jako tato nevyniknou bez audionahrávky. Když jsem jej psal, zněla mi ta povídačka v uších.
Díky za návštěvu i tip.
dědEd :-)
09.03.2009 09:10:02Edvin1
Diana: Fajn, takový byl účel tohoto textíku. Díky za návštěvu.
Díky za návštěvu i tip.
dědEd :-)
07.03.2009 20:07:10Diana
Pobavilo :-)/*
07.03.2009 18:23:12Janina6
Milé, svižně napsané :-)*
06.03.2009 18:24:12avox
hm... mám dost podobnou vzpomínku z Východního Slovenska, kde se hodně mluvilo maďarsky :-)) */
06.03.2009 16:15:49VT Marvin
Jsem zvědavý, jestli ti někdy vyjde knížka. Vidím ji takovou útloučkou s názvem jako Příhody dědy Edvina aneb život českého emigranta nebo Čeština po emigrantsku... Docela si to dovedu představit
06.03.2009 16:04:11aleš-novák
pěkný kousek :o)
obdivuji tyhle mezinárodní rodiny, jak dokáží při hovoru plynule přecházet z jedné řeči do druhé...


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.