Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žalmy pro pana Žala

14. 03. 2009
2
3
1503
Autor
Lúmenn

Pan Žal – smutný průvodce životem každého z nás. V jeho očích se odráží všechno utrpení světa a tím, co jej udržuje na živu jsou naše slzy. Jakmile lidé přestanou plakat, pak Žal zahyne. Ale on se nebojí, že by ta chvíle měla přijít. Slz, těch hořkosladkých slz, bylo, je a bude na světě dost. Snad i zásluhou jeho podivné přítelkyně, jíž my, lidé, nazýváme Smrt. Pan Žal tu byl od počátku stvoření a když pláčete, možná vidíte stín jeho cylindru v koutě místnosti. To čeká, až se bude moci ve chvíli vaší nepozornosti přikrást blíž a slíbat slzy z vašich uplakaných tváří. Polibek pana Žala nebolí, ale mrazí, jako…inu jak žal. Tak až budete příště plakat, nechejte ho, ať bledými, chladnými rty polaská vaše líčka. A možná také složte nějaký žalm. Ty tento gentleman opravdu zbožňuje. Cel příběh pana Žala se dočtete zde: http://lumenn.blog.cz/0902/kdo-je-pan-zal

I.

Potkal jsem pana Žala,

jak kráčí mezi domy se zdivem ohlazeným

od slz, jež pláče samota.

Co říct jsem měl,

snad vytýkat mu, že pro něj jsou naše slzy

jediným zdrojem života?

 

II.

Pan Žal si žíly otevřel – netekla žádná krev,

však všichni lidé okolo štkali tak pohnutě,

když z otevřené rány se linul krásný zpěv

umírající labutě.

 

Intermezzo

Krutý pan Žal zas touží po mých slzách.

Co zbývá mi, mám mu je dát?

A nebo navždy litovat,

že jeden prokletý básník

zapomněl milovat?

 

III.

Šla si smrt nocí, pan Žal jí nabídl rámě,

a jali se cestou křížů procházet.

Byl k ní tak galantní, k té zvláštní dámě,

jež jediná pro něj neváhá zabíjet.

 

IV.

Pan Žal mi položil své bílé ruce na čelo,

v tu chvíli mou duši zachvátil nesnesitelný chlad.

Já se však na něj nezlobím, nechtěl, aby to bolelo -

ty slzy, co mi vytryskly, mi z víček slíbal. Rád.

 

V.

Pan Žal mi z cigaretového kouře

upletl mašli, co nosím ve vlasech.

Pan Žal mi půjčil svoji břitvu,

ze které teď kape moje krev.

Někdy s ním vedu dlouhé dialogy

a jindy jen tak v koutě postává

ale vždy, když začnu plakat

bledými rty mi z lící mé slzy slíbává.


3 názory

Sirayan
25. 01. 2011
Dát tip
Velmi krásné, slečno Lúmennn.

Ginna Avro
20. 03. 2009
Dát tip
Líbí se mi, připoměla mi Darmoděje:). t

četla jsem to na blogu :-) líbí se mi to, obzvlášť II. Pan Žal si žíly otevřel – netekla žádná krev, však všichni lidé okolo štkali tak pohnutě, když z otevřené rány se linul krásný zpěv umírající labutě.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru