Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O záchodě

15. 03. 2009
2
7
3478
Autor
jH

o hovně v nás...

 Je místem smíření se světem, prostorem vypouštění využitých palivových článků, zastávkou poskytující božské uvolnění, ostrovem klidu uprostřed rozbouřeného moře uspěchané civilizace 21. století. Užíváme ho všichni a ani si neuvědomujeme, jak komplexní a složitý vynález jsme dík vynalézavosti jiných lidí zdědili.

 

Stručná historie vyměšování

 

Lidský druh přijímá a musí zákonitě i vyměšovat potravu.  Výzkumy anglických vědců potvrdily nález nejstarších kanalizačních systémů a splachovacích toalet v Číně. Západní dynastie Han (206 př. n. l. – 24 n. l.) si dle studie publikované v roce 2000 užívala splachovacích toalet jako první v historii lidského společenství. Archeologové mimo jiné objevili přes 210 metrů dlouhou kamennou hrobku, ve které se nacházelo 30 pokojů, včetně koupelny, toalety, kuchyně a místnosti určené k uskladnění ledu. Nicméně jiní historici a archeologové připisují nejstarší systémy Indům (okolo 2500 př. n. l.), Egypťanům a Římanům. Ti však byli rozhodně první civilizací, která začala užívat veřejných záchodků, zbytky 2000 let starých toalet nalézáme v Pompejích, Ostatii, ale i v Africe. Přelomovým okamžikem v historii vyměšování je rok 1596. Sir John Harrington instaluje ve svém domě v Kelstonu první splachovací zařízení. Vynález veskrze přelomový* a novátorský, který zaujal i Harringtonovu blízkou příbuznou královnu Alžbětu I. Nicméně v konzervativní Anglii se neujal a přijat byl až ve Francii, kde se pod označením Angrez jeho užití dále šířilo. Po dvě století tento vynález nedozná změn, když v roce 1775 Alexandr Cummings vynalézá a patentuje vodní uzávěr** je to po dlouhé době jediná výrazná změna, k níž ve způsobech nakládání s exkrementy dochází. O dva roky později Američan Samuel Prosser patentuje pístový (plunžrový) klozet, na jehož základě Josef Bramah vyzkouší a začne využívat splachovacích záchodů, od roku 1778 se jeho toalety využívají v ostrém provozu, většinou na zaoceánských lodích parnících. Dalším důležitým mezníkem ve fekální historii se stala Londýnská zdravotnická výstava, roku 1884 tu J.G.Jenning uvedl své jednodílné splachovací zařízení Pedestal Vase (Váza na podstavci), jehož nedílnou součástí bylo i záchodové prkénko, které se používá dodnes. V Londýně byly tou dobou již 32 let v provozu, přesně od roku 1852, první veřejné záchody, díla autorů Samuela Petoa (mimochodem stavitele Nelsonova sloupu na Trafalgar Square) a Henryho Cola. V prvním roce provozu veřejných toalet bylo rozdáno přes 50 000 letáčků informujících obyvatelstvo, k čemu prostory slouží, přesto této jedinečné příležitosti za celý rok využilo v celém Londýně jen 82 lidí. Za otce moderních splachovacích záchodů jsou považováni Charles Neff a Robert Frame, jejichž splachovací záchod se stal standardně užívanou normou.

 

Světlá budoucnost?

 

K neustálému vývoji a modernizaci záchodů dochází i v současnosti, v roce 2005 uvedla japonská firma Toto na trh první toaletu se schopností přehrávat hudbu ve formátu MP3, výrobek mimo jiné i sám zvedá prkénko, standardem je samo čistící proces po každém použití. Jiná japonská firma – Takagi, začala v roce 2007 prodávat novou verzi přenosné toalety s bidetem a masážní funkcí, nastavitelnou teplotou sedacího prkénka a schopností samočištění a vysoušení vzduchem. Pokud by budoucnost této planety závisela na kvalitě vypouštění fekálií, ihned by se zdála být světlejší (a rozhodně i mnohem čistší).

 

Záchod je nedílnou součástí historie. Kultura vyměšování vypovídá mnohé o celé lidské civilizaci. Toaleta je často článkem, který odlišuje pořádkumilnou  společnost od nepořádné. Nelze opomíjet ani vliv špatného nakládání s fekáliemi na životní prostředí. Například jen v Indii je lidmi vypuštěno okolo 900 milionů litrů moči a 135 milionů kilogramů fekálií za jeden den. Přitom k moderním – splachovacím záchodům tu má přístup pouze něco okolo 3 % populace.

 

Vyměšování se stalo námětem mnoha umělcům, kteří, zručně narážející na celospolečenská dogmata, nabourávali tabuizovaná témata a obohacovali tak literaturu o zajímavý, hluboce lidský prvek. Gilles Corrozel popsal toaletu následujícími verši:

 

Recess of great comfort                                                             Zákoutí skvělého komfortu

Whether it is situated                                                                 Ať kdekoliv umístěné

in the fields or in the city                                                           V polích nebo ve městě

Recess in which no one dare enter                                            Prostor, kterého se nebojí nikdo z nás

Except for cleaning his stomach                                                S výjimkou pročištění žaludku                  

Recess of great dignity                                                              Poslední úkryt ztracené důstojnosti

 

Vynález nad jiné, místo mnoha inspirací, němý svědek lidských příběhů. Ať kachlíkové, dřevěné, z mramoru či zlata, důvod jejich existence je triviálně jednoduchý a zároveň bytostně klíčový. Bez záchodu a funkční kanalizace by se přemnožené lidstvo brzy utopilo v oceánech vlastních exkrementů. Nedořešené nakládání s fekáliemi a močí však i dnes způsobuje mnohé problémy nejen v České republice – např. vypouštění trusu z vlaků způsobuje předčasnou korozi jejich podvozků, nehledě na následný rozklad výkalů kontaminujících pole okolo kolejí. Vypouštění exkrementů do vodovodního systému (navzdory čištění vody) způsobuje masivní úhyn ryb a jiných sladkovodních živočichů. Nehledě na problémy s ženskou antikoncepcí, hormony přecházející z ženské moči do ryb a z nich pak zpět do potravního řetězce mohou způsobit, že milovníkovi ryb neplánovaně narostou ňadra. Dalším problémem je i plýtvání pitnou vodou splachováním, tomuto se daří v posledních letech alespoň částečně zabránit nastavitelnou silou a množstvím splachované vody. 

 

Před “civilizovaným“ světem tak vyvstává další výzva - poskytnout kanalizaci všem, kteří ji potřebují. Pokud se má vůbec kdy co do kvality života Východ přiblížit Západu (Jih Severu chcete-li), musí mu být poskytnuta kvalitní kanalizace, bez níž se žádná vyspělá společnost neobejde. Dovolte mi tento lehce moralistní závěr zlehčit citátem Jaroslava Haška:

 

  „Člověk by chtěl být gigantem – a je hovno, kamaráde.“

 

 

 

Poznámky

 

* Harringtonova toaleta se podobala dnešním hygienickým zařízením v tom, že měla nádržku s čistou vodou a mísu. Vodu do mísy vpouštěl ventil a tryskala z důmyslně rozmístěných kanálků, aby omyla celou plochu mísy. Odpad neústil do kanalizace, ale do žumpy.

** Tento uzávěr využívá stojící vodu na uzavření výpustu mísy, zabraňující úniku kalního vzduchu z kanalizace. Jeho design měl posuvný ventil ve výpustu mísy nad vodním uzávěrem.


7 názorů

jH
29. 01. 2010
Dát tip
:)

jH
12. 04. 2009
Dát tip
nomen omen? smysl, pochopení toho, co a kdo jsem, hledání a nacházení, rozČAROVÁNÍ a radost z života, to se snažím vkládat do psaní. Hledaní nomen omen, pravé podstaty může a dost často je trapné, úsměvné, někomu se může zdát zbytečné, chápu tě a souzním, ale...netřeba se šťourat v hovnech, to a nic jiného kdybys napsal, neceknu a možná napíšu jen DÍKY :) jinak narazil si na problém, který mě dost trápí, říkáš, že se nedivíš tomu, že by na písmáku někdo snad publikoval esej, což je útvar přeci jen rozsáhlejší, s nutností vložit do něj kusanec čehosi, co by se dalo nazvat filosofií (a lidem se prej nechce číst nic, co jim zabere dýl jak 2 minuty, nebo co - zjednodušení, zestručnění, zkratka vládne?)..moje práce je školní "referát" chceš-li, na naší akademický půdě totiž spousta lidí interpretuje pojem a význam ESEJE různě, je to dementní ambivalentní problém, kde se naráží na mnohost možných výkladů, co ta esej vlastně je a věř mi, že dost lidem to vadí stejně jako mně

Tragicus
11. 04. 2009
Dát tip
Upřesnění kategorie jsem si všiml až teď, s tím částečně souhlasím. Vedle úvahy to ale ani neleželo. Ano, právě, jak by řekl Nietzsche, lidské, příliš lidské... Došlo mi, že to má být nadsázka, což ale nic nemění na tom, co jsem napsal. Psát o hovně s nadsázkou z toho neudělá nic více než pořád psaní o hovně. Že tady "odborná esej" moc nejede mi přijde docela logické a rozhodně ne zvláštní. Jinak je legrační, jak všichni pořád hledají nomen omen, až je to vcelku trapné.

jH
11. 04. 2009
Dát tip
Tragická kritika, sorry...bohužel Velký Duch Písmáku si asi nerozumí s esejem odborným a chce se mu vyhíbat, nemít ho rád a nečíst ho, úvaha to samozřejmě do určité míry je, co to však hlavně je, toť podání tématu BYTOSTNĚ LIDSKÉHO :D nadsázky trochu jste v tom pane nehledal? ;) jinak srát, sraní a toho okolo historie jest zajímavé!

Tragicus
11. 04. 2009
Dát tip
No, s uvahou to ma pramalo spolecneho, spise je to jakasi seminarni prace. Ale jinak celkem dobre, byt jsem casti textu preskakoval, zajimave tema to zrovna neni.

kakání
15. 03. 2009
Dát tip
Výtečné dílko. Sice uvedená fakta znám a některá fakta zejména o kacích jako takových byla vypuštěna, skoro jako jmenovaná hoví oněmi kakaři v Indického subkaktimentu, ale i tak výrazně tipová záležitost. Děkuji za sebe a své kaky*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru